Poslanci se chystají projednat první mediální zákony v letošním roce. Na stůl dostali novelu ústavy, která má umožnit Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, aby prověřil hospodaření České televize a Českého rozhlasu. A měli by se zabývat také zákonem, který pohlídá přidělování státní reklamy a zprůhlední vlastnické vztahy na mediálním trhu.
Co se dozvíte v článku
Rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu má všeobecnou politickou podporu. Autorkou aktuálního návrhu je senátorka Hana Marvanová (klub ODS a TOP09). Senát už novelu schválil loni. Před vypršením svého funkčního období ji podpořila také vláda Petra Fialy a kladné stanovisko přijal i kabinet Andreje Babiše, který se k umožnění kontroly zavázal ve svém programovém prohlášení.
Teď je ústavní zákon před prvním čtením ve sněmovně. Na starosti ho dostal Libor Vondráček z poslaneckého klubu SPD. „Mám radost, že jsem zpravodajem tohoto důležitého návrhu, který je na stole v rámci aktuální schůze sněmovny. Změna ústavy v tomto smyslu je naprostým minimem, co bych měli ve vztahu k ČT a ČRo požadovat. Pokud mají hospodaření v pořádku a nejde jim o to, něco skrývat, neměli by mít ani představitelé těchto institucí problém s touto změnou ústavy,“ prohlásil poslanec.
Vedení České televize i Českého rozhlasu se kontrole nebrání, generální ředitelé chystanou právní úpravu opakovaně podpořili.
Kontrola, ale jak?
Ústavní novela je velmi stručná, do základního zákona státu doplňuje jedinou větu ve znění: „Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání.“
Právě tato stručnost ale vyvolává další právní otazníky, na které poslance ve svém stanovisku upozornil Parlamentní institut. „Návrh novely není doprovázen návrhem na změnu zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. Nejsou tedy jasné například podrobnosti ohledně rozsahu kontroly hospodaření, tj. jestli by šlo o prověřování souladu kontrolovaných činností s právními předpisy, kontrolu činnosti z hlediska věcné a formální správnosti, účelnosti, hospodárnosti nebo efektivity. Není zřejmé, zda by se kontrola hospodaření zabývala všemi těmito aspekty nebo jen některými,“ podotýká dokument přiložený k ústavní novele.
„Činnost NKÚ spočívá pouze ve zjišťování případných nedostatků, přičemž přijímání nápravných opatření a úprava rozpočtu České televize a Českého rozhlasu by již vyžadovala zásah do legislativní úpravy. Tedy i v případech, kdy by výsledky kontrolní činnosti NKÚ vyzněly ve vztahu k médiím veřejné služby negativně, neznamenalo by to automaticky, že by na základě kontrolních závěrů muselo dojít k omezení finančních prostředků,“ pokračuje stanovisko právničky Parlamentního institutu Markéty Novákové.
Parlamentní právnička dále nastínila, že by NKÚ teoreticky mohl být pověřený pomocí novely zákona i výkonem monitoringu, zda mají veřejnoprávní média finanční zdroje k plnění veřejné služby, svému rozvoji a ochraně redakční nezávislosti.
Protože aktuálně projednávaná novela zasahuje do ústavy, potřebuje při hlasování ve sněmovně širší podporu než běžné zákony. Musí se pro ni vyslovit 120 a více poslanců. Vzhledem ke zmíněné shodě vlády i opozice na potřebnosti této úpravy by to však neměl být problém.
Evidence majitelů médií
Zatímco novela ústavy vzešla z českého parlamentu, další bod má kořeny v Evropské unii. Druhý ze zákonů předložených sněmovně upravuje některé podmínky poskytování mediálních služeb v České republice na základě nového evropského nařízení o svobodě médií (European Media Freedom Act, EMFA). Zaplňuje bílá místa, která unijní nařízení ponechává na členských státech. Nepřináší dramatické změny v každodenním fungování médií, spíš stanovuje kompetence úřadů, procesní postupy a sankce.
Adaptační zákon připravila ještě předchozí vláda Petra Fialy, která také navrhovala urychlené projednání. EMFA totiž v celé Evropské unii platí už od 8. srpna 2025, takže naše národní právní úprava nabírá skluz. Původně prosazované schválení zákona v prvním čtení je ale v nové sněmovně nepravděpodobné.
Nejrozsáhlejší novinkou by mělo být zavedení jednotné evidence poskytovatelů mediálních služeb a jejich vlastnických struktur. Tuto centrální databázi má na svém webu provozovat Ministerstvo kultury. Budou se do ní zapisovat vlastníci televizních stanic, majitelé rádií vydavatelé tisku i provozovatelé zpravodajských online médií. „Ačkoli v ČR je vedeno několik seznamů poskytovatelů určitých typů mediálních služeb, komplexní databáze všech mediálních služeb a jejich poskytovatelů dosud neexistuje,“ připomíná důvodová zpráva.
Evidence se nebude týkat pouze formálních vlastníků, ale i skutečných majitelů a osob s rozhodujícím vlivem. Nástroj má umožnit veřejnou kontrolu mediálního trhu a omezit neprůhledné vlastnické struktury, které mohou nahlodávat důvěru v média. „Větší transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a dalších obchodních zájmů vlastníků médií podpoří spravedlivou hospodářskou soutěž zejména v odvětví tisku, které zahrnuje tištěné i internetové prostředky,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Zákon zároveň sjednocuje a rozšiřuje ochranu novinářských zdrojů. Dosavadní úprava byla roztříštěná mezi tiskový zákon a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Nově se ochrana vztáhne na všechny poskytovatele mediálních služeb bez ohledu na technologickou platformu. Státní orgány nebudou smět vyžadovat informace o zdrojích ani zasahovat do komunikace novinářů, včetně použití sledovacích prostředků či špionážního softwaru, pokud nebudou splněny přísné podmínky stanovené EMFA a schválené soudem. Nic se ovšem nemění na povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin.
Posuzování fúzí i výdajů na reklamu
Další významnou oblastí je posuzování spojování médií z pohledu rozmanitosti nabídky na mediálním trhu. Vedle současné kontroly hospodářské soutěže se zavádí zvláštní mechanismus, v němž bude Rada pro rozhlasové a televizní vysílání hodnotit vybrané mediální fúze a akvizice. Její stanovisko ale nebude mít žádný praktický vliv. Má jen upozornit veřejnost na možné dopady spojení na pluralitu názorů a redakční nezávislost. Transakci zablokovat nemůže.
Stanovisko vysílací rady by dokonce mělo být známé až po dokončení transakce. Jeho dopad tedy bude nulový, i kdyby upozornilo na nějaká významná rizika.
„Rada pro rozhlasové a televizní vysílání výsledek svého posouzení zveřejní na svých internetových stránkách a zašle je účastníkům spojení. Aby stanovisko Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nezasáhlo negativně do procesu plánovaného sloučení, navrhuje se, aby bylo zveřejněno až poté, kdy ke spojení dojde. Vzhledem k tomu, že stanovisko regulačního orgánu má sloužit uživatelům mediálních služeb k jejich informovanosti o dopadu na pluralitu a redakční nezávislost médií, není jeho zveřejnění před skutečným spojením nezbytné. Pokud by subjekt účastnící se spojení se stanoviskem RRTV nesouhlasil nebo se jím cítil poškozen, může využít možnost opravných prostředků v rámci správního soudnictví,“ říká k tomu důvodová zpráva.
Zákon se podrobně věnuje také státní reklamě. Orgány veřejné správy budou muset každoročně zveřejňovat údaje o výdajích na inzerci v jednotlivých médiích a online platformách. Současně budou muset při zadávání reklamy uplatňovat předem daná, transparentní a nediskriminační kritéria. Dohled nad plněním těchto povinností má dostat za úkol Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Každý rok by měla zpracovávat souhrnnou veřejnou zprávu o státní inzerci. Smyslem je omezit riziko politického tlaku na média prostřednictvím selektivního přidělování veřejných prostředků.
Důvodová zpráva ujišťuje, že finanční a administrativní dopady zákona by měly být omezené a zvládnutelné v rámci stávajících kapacit státní správy.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU