Okolnosti vzniku a příšerné dopady zemětřesení a vln tsunami jsou vám jistě víc než dobře známy; ostatně i kdybyste žili jen na webu, a to ještě pouze na Lupě, museli byste si všimnout alespoň nezvyklého množství bannerů s logy charitativních organizací. Podrobnější pohled na roli webu jako zprostředkovatele aktuálních informací a souvislostí tu podal nedávno Ladislav Bittner, takže to hlavní o podobě rostoucího významu webu jako zpravodajského média už určitě víte. Přesto je zajímavé všimnout si několika drobností, které vcelku vykreslují současný stav využívání nových médií. Předně je na první pohled patrné, že i přes stále rozšířenější přístup k vysokorychlostnímu Internetu dbají poskytovatelé tohoto druhu obsahu (a zejména v České republice) na velikost přenášených dat. Časy, kdy web kromě „povinných“ fotografií a textů bude nabízet hlavně aktuální videosekvence a přímé vstupy z reportovaných míst, nás zjevně ještě čekají.
Stejně tak možnosti Internetu jako komplexního nosiče vzájemně propojených druhů médií zatím zůstávají často nevyužity. Dnes sice není problém na web umístit např. audiovizální soubor a nabízet ho divákům pomocí FTP nebo streamovaného přenosu, ale srovnejte to například s vyhlídkou budoucnosti, kdy u běžícího spotu budete moci „kliknout“ na elektronický šek a rovnou poslat peníze na účet některé z charitativních organizací. V ideálním případě, samozřejmě – rejdy podvodníků jistě neustanou ani v nových časech.
Kromě těchto nedůležitých a nutných nedostatků se také dobře ukázalo, jak dnes lidé Internet vnímají. V podobných případech, kdy s jeho možnostmi přichází do styku i řada lidí dosud Internetem nepříliš poznamenaných, je navíc zajímavé sledovat jejich mnohdy poměrně svérázný přístup k novým médiím. Podle pondělní Mladé Fronty Dnes například rodiny českých pohřešovaných osob od počátku odmítaly poskytnout jejich jména „klasickým“ médiím. Na Internet však zjevně pohlíží jinak, neboť naopak zde jejich údaje poskytli webu Červeného kříže poměrně rychle. Pro novináře například v tištěných médiích tak vzniká paradoxní situace, kdy jména obětí zná stejně jako všichni ostatní, kdo si příslušný seznam na Internetu najdou, ale nemůže je uvést do článku, který by možná mohl pomoci s jejich nalezením. Trochu to připomíná propírané případy amatérských pornohvězd, které prodají práva na pořízené snímky a video jen pro Internet a potom jsou překvapeny, jak rychle se dostaly do bulvárních tištěných médií. Řada lidí zkrátka zjevně stále nepovažuje Internet za „plnohodnotné“ médium, berou jej jako cosi „mimo“ skutečný svět, kam chodí hlavně nadšenci a lidé, co „na to mají“.
Dalším zajímavým okamžikem, kdy celosvětová síť ukázala v souvislosti s asijským dramatem své přednosti a záhy i nedostatky, byl případ e-mailu, ve kterém lékař z thajské nemocnice žádal o pomoc při hledání rodičů opuštěného dítěte. E-mail se díky aktuální vlně solidarity šířil bleskovou rychlostí do všech koutů světa, přičemž byl ochotně překládán do dalších jazyků včetně češtiny. Díky tomu se také na uvedené telefonní číslo rychle přihlásil chlapcův otec a Internet si mohl připsat další zásluhu na dobrém skutku. Tehdy se také projevila jeho síla v rychlém a efektivním šíření důležité informace k masám lidí po celém světě, v čemž se mu nemohlo rovnat žádné jiné dnešní médium včetně televize.
Ve chvíli, kdy lidský příběh šťastně skončil, však ten e-mailový pokračoval dál, ovšem se zcela opačným znaménkem. Jelikož po původní žádosti nenásledoval žádný řetězový signál o konci jejího smyslu, předávali a předávají si e-mail stále dál a dál, aniž by tušili, že nyní už žádné dobré věci neprospívají, ale naopak se podílí na zbytečném zatěžování internetové infrastruktury. Co z toho plyne? Internet je výborný sluha, potřebujete-li rychle oslovit velké množství lidí (o čemž by vám ostatně hodiny mohli vyprávět spammeři), ale postrádá mechanismus, kterým by se určité informace na něm dokázaly organizovat na základě nějakého měřítka významu a relevance (a bez lidského zásahu). Zprávu o tom, že další šíření předchozí zprávy není nutné, totiž pochopitelně lidé stejně zaníceně rozesílat nebudou. Kdyby například původní odesílatel mohl „spárovat“ již existující e-mail s informací, že je nyní bezpředmětný, mohly by si tisíce lidí ušetřit čas a stovky ISP přenosovou kapacitu.
Řešení podobných problémů však nikdy nebude jen záležitostí technologie – lidé se zkrátka vždy budou chovat tak, aby ji využili nadoraz při zachování maximální míry vlastního pohodlí. Ani dnes nikomu nic nebrání před přeposláním řetězového e-mailu ověřit, zda už není bezpředmětný – jenže to vyžaduje víc úsilí než prostě kliknout na „Odeslat“. A nakonec ani to není z pohledu výjimečných situací důležité. Důležité je to, že Internet znovu prokázal svoji prospěšnost tváří tvář lidskému neštěstí. A že zatím stále platí, že „na Internetu je všechno“. Na rozdíl od novin :-)
ČLÁNKY DO MAILU