Před dvěma týdny představil Český Telecom nový koncept vytáčeného připojení k Internetu. Podrobněji jsme o něm na Lupě psali například v článku Telecom nabídne Internet za paušál, ALE… Jeho princip zjednodušeně spočívá v tom, že Český Telecom by lidově řečeno „zabil dvě mouchy jednou ranou“. Jednak by obešel cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) 03/PROP/2002, které mu ukládá platit alternativním operátorům za internetový hovor začínající v jeho a končící v jejich síti 47, resp. 17 haléřů, tím, že by své externí náklady vůči alternativním operátorům přenesl na zákazníka. A jednak by se zbavil konkurence. Proč by tento krok vytáčené připojení k Internetu namísto proklamovaného zlevnění zdražil, jsme spekulovali v článku Telecom připojení k Internetu spíše zdraží. Nyní máme čísla.
Historie tahanic mezi Českým Telecomem a poskytovateli internetového připojení (ISP) je dlouhá a spletitá. Český Telecom sice nyní tvrdí, že: „‚Free Internet‘ (…) není a nikdy nebyl zadarmo,“ nicméně v minulosti to byl právě on, kdo ISP k tomuto modelu poňoukal, protože se mu tehdy náramně zamlouvala myšlenka, že on sám by od zákazníků vybíral a přerozděloval peníze. Vznikl tak provizní systém, kde dle Českého Telecomu: „V ideálním případě (…) může podíl některého z providerů dosáhnout souhrnné výše 43 %.“ Ve skutečnosti však byla celá věc tak lišácky vymyšlena, že provize byly podstatně, podstatně nižší. Když se proto ISP poskytujícím Internet zdarma naskytla možnost, stali se získáním licence na veřejné hlasové služby alternativními operátory a žádali po Českém Telecomu propojení.
Rázem se tak internetové hovory ze sítě Českého Telecomu k poskytovatelům Internetu zdarma ubíraly skrze ústřednu a zde musel podle cenového rozhodnutí ČTÚ odevzdat alternativním operátorům 47, resp. 17 haléřů, což dle jeho vlastních slov vedlo k tomu, že „třel bídu s nouzí“. Přenesením těchto externích nákladů na zákazníka by tak Český Telecom docílil toho, že poskytovatelům Internetu zdarma se nevyplatí mít modemové porty jinde než v jeho síti, protože jinak by jejich zákazník platil 65, resp. 20 haléřů, po desáté minutě Českému Telecomu za použití jeho sítě a Český Telecom od něj navíc vybíral ještě 47, resp. 17 haléřů, které má dát alternativnímu operátorovi. Minuta Internetu mimo špičku by tak namísto současných 25 haléřů stála minimálně 37 haléřů.
To samozřejmě neposkytuje ISP příliš velký manévrovací prostor a pokud si ČTÚ nechá líbit obejití vlastního rozhodnutí, nezbývá jim, než přistoupit na spolupráci s Českým Telecomem. Zde přichází v úvahu v zásadě dvě varianty: vlastní PoPy (Point-of-Presence) nebo IP Wholesale Českého Telecomu. Poskytovatelé Internetu zdarma mají v současné době odhadem mezi 30–40 PoPy (za upřesnění budu vděčný). Přičemž k pokrytí území České republiky bude potřeba 72 PoPů a vybudování každého z nich přijde přibližně na půl milionů korun, pokud vezmeme v úvahu, že velcí ISP mají kolem 10 tisíc portů a cena jednoho činí sto dolarů bez nákladů na konektivitu apod. Nezanedbatelné je rovněž časové hledisko: Taková anabáze by trvala řadu měsíců a Český Telecom chce Internet Plus spustit 1.10.2002.
Zbývá tedy IP Wholesale, neboli služba velkoprodeje Českého Telecomu. Tomu se tak splní odvěký sen, o jehož realizaci usiluje již několik roků – konečně se budou všechny porty na vytáčené připojení k Internetu nacházet v jeho síti. A nyní počítejte se mnou. Při překročení 5.000 portů je cena každého 552 korun za předpokladu, že budeme kalkulovat s nějakými 9.000 minutami na port (při 10.000 minutách již se zákazník občas nedovolá), přičemž za pouhé využívání IP Wholesale platí ISP paušál 100.000 korun měsíčně. Jako náklady na billing si Český Telecom určil 5, resp. jeden haléř, i když logika velí, že ve špičce i mimo špičku musí být stejné. A aby toho nebylo málo, bude si Český Telecom fakturovat ještě pět procent z celkových výnosů ISP na pokrytí neplatičů.
Tím se dostáváme k nějakým 7–8 haléřům za minutu, které budou muset ISP odvést Českému Telecomu. Pokud nyní stojí připojení k Internetu 25 haléřů mimo špičku a po zavedení Internet Plus si Český Telecom bude účtovat 20 haléřů za použití své sítě, máme zde 27–28 haléřů za minutu, což bych si jako zlevnění rozhodně interpretovat netroufl. A to jsme se ještě nezmínili o nákladech na straně ISP (natož nedej bože zisku). Pokud každý zákazník stráví na Internetu 10 hodin a bude jich sto tisíc, je třeba počítat se zahraniční konektivitou 34 Mb/s, což se do nákladů promítne jako jeden haléř za minutu. Nutností je rovněž zákaznický servis, protože přibližně jednou za pět měsíců volá zákazník s problémem. Dvacet tisíc hovorů měsíčně po 50ti korunách jsou další dva haléře. Odpisy a marketing apod. raději vynechávám.
Suma sumárum to na straně ISP vychází na nějakých 10–11 haléřů za minutu, což by pro koncového zákazníka znamenalo minimálně 30–31 haléřů v závislosti na tom, zda budou poskytovatelé Internetu zdarma předstírat charitativní organizace. Tím nechci říci, že problém je ve velkoobchodní nabídce. Dokonce i podle samotných ISP jsou v ní obsažené ceny slušné a sami by patrně nebyli s to dosáhnout lepšího stavu. Příkladem může být billing, který Český Telecom nabízí za 5, resp. jeden haléř. Pokud se vrátíme k oněm 10 hodinám, jež zákazník na Internetu v průměru stráví, vyjde vám dvacet korun – a za ty peníze vám to nikdo dělat nebude. Potíž je spíše v částce, kterou Český Telecom požaduje za použití vlastní sítě. Ta je totiž podstatně vyšší, než jaká mu byla souzena cenovým rozhodnutím ČTÚ.
Dnes by mělo proběhnout další kolo jednání mezi Českým Telecomem a ISP, přičemž existují signály, že by Český Telecom mohl z některých svých pozic ustoupit. Například oddálit datum uvedení apod.