Patrik Tkáč: J&T šla do televizí, protože chtěla získat respekt

Proč se skupina J&T před časem rozhodla vstoupit do médií? Není to zrovna oblast, kde se dají vydělat velké peníze, a rozhodně to není obor, kterému byste se v minulosti věnovali.

Ano, nikdy to nebyl náš základní byznys, ale v principu je naprosto v souladu s naší strategií kupovat všechna aktiva, která považujeme za unikátní. Je to linie uvažování, která se táhne všemi našimi obchody. Jsme připraveni vstoupit do jakéhokoli odvětví, pokud na nakoupených aktivech výrazně vyděláme nebo jsou natolik unikátní, že jejich hodnota i přes to, že v dané chvíli zrovna nevydělávají, bude právě díky jejich unikátnosti růst. Televize Joj je v dané situaci přesně tím druhým typem aktiva.

Takže vám nevydělává.

Loni dosáhla toho, že pokryla své náklady a byla v mírném zisku nebo mínusu. Při objemech, které se jí týkají, to je velmi relativní. Pro nás je ale jednoznačně unikátním aktivem, protože televizní trh je v podstatě uzavřený. Historie potvrdila, že jakmile někdo dosáhne určité hranice sledovanosti a neudělá nějakou zásadní chybu, udrží si ji i do budoucna. Samozřejmě je otázka, jak velká sledovanost dává možnost ekonomické jistoty, že takový projekt bude vydělávat peníze. V každém případě Jojka má už natolik stabilní postavení na trhu, že se dá mluvit o unikátním aktivu a proto jsme do ní investovali.

Vstupovali jste do ní s úmyslem, že chcete podnikat v médiích, nebo jste se prostě chopili dané možnosti?

Úplně prvotním záměrem nebylo rozhodnutí, že chceme za každou cenu vstoupit do médií. Určitě to bylo na základě příležitosti a našich dlouhodobých vztahů s původním vlastníkem. Zvažovali jsme situaci, zda této nabídky využít nebo ne, protože cena za Jojku byla podle dnešních standardů světová. Zaplatili jsme tolik, kolik dnes platí velké konglomeráty za silnou komerční televizi. Samozřejmě nám jde o to, aby se nám vložené peníze v krátké době vrátily a abychom vydělávali. Podle našich propočtů by to neměl být zase až tak velký problém. Ale je třeba říct, že televizní byznys není parketa, na které bychom se my z vedení celé J&T pohybovali. Nemůžeme radit, co bychom měli vysílat. Proto se nejprve snažíme obklopit lidmi, kteří tomu rozumějí. Trh je malý a těch lidí také není mnoho. Proto se v první etapě věnujeme akvírování dostatečného know-how a věřím, že v těchto dnech už je možné říct, že televize je personálně stabilizovaná. Teď už se začínáme věnovat tomu, co nás baví víc, a to je potenciální rozvoj.

Vaše cesta k televizím ale začala mnohem dřív než s TA 3 a Jojkou. Před pěti lety vaše skupina odkoupila pohledávky majitele televize Prima vůči Československé obchodní bance. Tehdy se o J&T psalo jako o novém majiteli Primy. O co tenkrát šlo?

V žádném případě se to nedá nazvat naším vstupem do televizního byznysu. Tím byla až koupě TA 3. V principu se dá říct, aniž bych musel jmenovat, že jsme jako bankéři byli ve vztahu prakticky s každým majitelem televize v České republice a na Slovensku. Ale to je automatická součást našeho byznysu, čistě bankovní záležitost. Pokud byly součástí tohoto byznysu pohledávky vůči skupině GES, je třeba na to tak nahlížet. Řešili to úplně jiní lidé a byla to čistě finanční transakce. Pravdou je, že jsme se vezli na takové mediální vlně, kdy každou chvíli vycházely články o tom, že jsme koupili Novu nebo Primu, a my jsme se pak vždycky dmuli pýchou, protože proč se nechlubit cizím peřím? Dokonce se o nás chvíli psalo, že jsme byli miskou na vahách při výběru nového majitele Novy. Ale to jsou takové radosti bankéře, kdy se o vás tu a tam otřou a vy to jako bankéř nemůžete v danou chvíli komentovat.

Ve stejném roce, tedy v roce 2002, jste chtěli na Slovensku rozjet vlastní hudební televizi Music Channel. Ta však nikdy nezačala vysílat a vrátila licenci. Proč?

Bylo to takové pionýrské nadšení, kdy se dalo ucházet o licence. Všichni jsme se nějak nadchli, ale chyběl nám člověk, který by do toho dal svůj krk jako partner. Všechny naše projekty jsou organizované tak, že partneři odpovídají v konečném důsledku za každé jednotlivé aktivum, které koupíme. V tomto případě nám zůstalo jenom nadšení. Dnes se nám to jeví trošku jinak. Když už máte jednu větší televizi, přidávat k ní další satelity není tak těžké. Možná toho budeme časem litovat.

Pak jste vstoupili do slovenské zpravodajské televize TA 3. K té jste se dostali jak?

Byl to pro nás první pokus s reálnou televizí a hodně vyplynul ze situace, v jaké se TA 3 ocitla, když ji opouštěli původní majitelé. Měli jsme dobré vztahy s relativně velkou skupinou lidí, kteří měli co dočinění s touto televizí, a na stole byla otázka, co s ní bude dál. Vnímali jsme ji také tak, že když ji nevezmeme my, vezme ji někdo jiný. Naši konkurenti by po ní jistě sáhli. Přiznám se, že v té době jsme si ještě mysleli, že televize se dá i v našich podmínkách používat jako vlivové médium. To je strašně zajímavé, ale jak jsem z reakcí na jeden můj rozhovor zjistil, také velmi citlivé téma. Dokonce naši vlastní lidé v televizi si moje slova vyložili špatně. Nebojím se přiznat, že v našich hlavách se rodil určitý plán, protože jsme si mysleli, že když PPF vlastní televizi Nova, tak že v rámci tohoto vlastnictví dochází k obrovskému ovlivňování veřejného mínění, ale myslím, že když se dnes zpětně podíváme na působení PPF v Nově, tak minimálně v tom přímém vlivu se nic nedělo.

V obsahu ne, ale když se podíváte, jak během působení PPF v Nově stoupal podíl inzerce jednotlivých skupin PPF na Nově, je to hodně patrné.

Ale to je byznys, a to je něco jiného. Ten může dělat úplně každý. Striktně bych odděloval možnost využívat médium jako vlivový nástroj, ať už na politiku nebo na byznys, a výhody, jaké vlastnictví tohoto média má. V principu se ukázalo, což se na Jojce a speciálně na TA 3, která je absolutně závislá na zpravodajství, projevilo úplně jasně, že pokud bychom zasahovali do zpravodajství, a tento pokyn by se opakoval, lidé by odešli. Alespoň tedy ti slušní. Oni tak prostě fungují. Dokonce bych řekl, že až příliš. Novináři to mají nastavené tak, že cokoli po nich chcete jako majitel televize, berou za obrovský problém. A pak jsme také zjistili, že pokud bychom používali TA 3 jako svůj reklamní kanál, nikdo by se na ni nedíval. U Jojky to není zase až tak exponované, protože zpravodajství je jen částí jejího programu, ale zase tím nejdůležitějším. Proto se v něm snažíme ukazovat něco jiného než ostatní. Myslím, že nás nikdo nemůže obvinit, že bychom používali zpravodajství televize Joj jako vlivový nástroj. Jojka je postavená jako televize pro široké masy, což je hlavní smysl komerční televize.

Televizi Joj jste získali poměrně zajímavou transakcí, při které jste původnímu majiteli kromě peněz zaplatili také převodem TA 3. Obě televize si tedy prohodily vlastníky.

Jinak to nešlo udělat. Jinak bychom tu televizi museli prodávat někde úplně jinde. Původní majitel Jojky je v mediální oblasti na Slovensku velmi silný (skupina Grafobal Group, pozn. red.) a v rámci jeho portfolia má smysl držet i televizi. Ne kvůli vlivu, ale spíš kvůli komplexnosti a možnostem reklamní branže. Vlastní i některé reklamní agentury, takže to bylo logické. Spolupracovali jsme už delší dobu jako obchodní partneři, takže to bylo nejpřirozenější řešení, jaké se nabízelo.

Přišli jste tím ale o koncept dvou zpravodajských televizí, jedné na Slovensku a druhé v České republice, kde jste získali licenci pro digitální zpravodajský kanál Z 1. U něj jste počítali s úzkou spoluprací s TA 3.

Z 1 přirozeně spíš zapadá do konceptu TA 3, takže původní záměr se jakoby rozbil, ale museli jsme si v dané chvíli říci, co je naší prioritou a tou byla akvizice Jojky. To ale neznamená, že nemůžeme vytvořit spolupráci mezi Z 1 a TA 3 a trošku jemně se vracet k původní myšlence středoevropské zpravodajské televize. Té ale dnes už skoro nikdo nevěří, protože jazyková bariéra v oblasti televize je nepřekonatelná. Je strašně smutné, že je nás tak málo. Velké národy to mají mnohem jednodušší. Ale minimálně na česko-slovenské úrovni by to mohlo fungovat. Pevně věřím, že nastane doba, kdy se nebude na vytváření poolů u televizí pohlížet jako na něco problematického. Nemluvě o tom, že samotná digitalizace a otevírání trhu podle mě postupně půjde k tomu, že zanikne důvod omezovat provozovatele vlastnictvím jedné jediné licence. Konkurence vytvoří tak širokou možnost informování, že tato podmínka nebude platit, a možná v budoucnu naházíme naše televize s podobnými vlastníky na jednu hromadu, protože velikost prodává, a budeme se snažit vytvořit nějakou silnou skupinu, jako je třeba Sky. Ale samozřejmě si uvědomujeme rozdílnost mezi exkluzivitou mít licenci pro celoplošné vysílání a specializované kanály, které se takto seskupují prakticky bez problémů. Ale na to všechno je čas.

Vnímáte Joj jako dlouhodobý projekt, nebo to je střednědobá investice a poté ji prodáte? Zájem prý už projevil Rupert Murdoch.

Řeknu to na rovinu: my bychom tu televizi nikdy nekoupili za takové peníze, kdyby prodávající neměl úplně jasno v tom, jaká je její reálná cena. Museli jsme hodně překousnout, že je Jojka tak drahá. Stále ještě nejsme v pozici, abychom si mohli dovolit platit násobky tržních cen. Ve dvou třech případech se nám to už stalo v bankovním sektoru, ale je to výjimečné. Tam to šlo dokonce do takového extrému, že když se nedaly násobit výnosy, násobily se tržby a podle těch se určovala cena. Televize nám nedává ani tak pocit, že bychom na ní mohli rychle vydělat peníze, jako spíš vědomí takového příjemného polštáře, o který se můžeme opřít a říct si, že se nikam neženeme. I v rámci naší skupiny je to tak velká investice, že se k ní musíme chovat velmi zodpovědně. Kdybychom cítili, že to nezvládáme, asi bychom museli toto aktivum rychle prodat, ale zatím máme díky nabídkám od společností, o kterých se píše, ale i od těch, o kterých se to neví, silné sebevědomí, že by bylo komu prodávat. A to je strašně příjemný pocit. Jenže my jsme Jojku kupovali skutečně proto, že si ji chceme nechat a dál ji rozvíjet.

Jakým směrem?

Chtěli bychom si vyzkoušet dvě různé věci. Jednou je taková lokální záležitost, kdy jde o ekonomické využití televize a hry s reklamními časy. Dnes je sice už jedno, na jakou televizi dáte reklamu – jestli na svoji nebo na cizí. Několik lidí se mě ptalo, proč má naše zdravotní pojišťovna reklamu na Markíze, když máme vlastní televizi. Každý, kdo trochu rozumí marketingu, ale ví, že jde o určitý zásah a rating. Jenže pokud máte vlastní televizi, prostě vám to nedá. Do vlastní televize se ty peníze pouští lehčeji. Proto bychom chtěli naše bankovní schopnosti a to, co dokáže Jojka, propojit s našimi developerskými projekty. Je to před námi a zatím nevíme, jestli k této synergii dojde. Musím ale přiznat, že lidi v našich developerských projektech stále více zaměstnává myšlenka, že když máme vlastní televizi, měli bychom dokázat toho využít. Je to ale o tom, zda té synergie budeme schopni a zda jí budou schopni jednotliví partneři J&T, a zda tak budeme moci prodat jednotlivé projekty a díky televizi je zvětšit. Do teď se o J&T v neekonomických časopisech psalo jako o vlastníkovi Sparty. Jenže to je jenom malý kamínek v moři našich aktivit.

Ale je lidem nejznámější.

Ano, ale je to taková bulvárnost, jak naši skupinu přiblížit široké mase lidí. Televize je do jisté míry takovým zpodobňovačem obrazu. Mohli bychom koupit nějakou velkou továrnu a vydělat na ní, ale nikdo o tom nebude psát jako o tom, že jsme koupili televizi, protože to je pro média zajímavější. Takže v tom obchodu spatřujeme i tento psychologický e­fekt.

Říkal jste, že si chcete s Jojkou vyzkoušet dvě věci. Která je ta druhá?

Akviziční a slučovací potenciál Jojky. Asi nejpřirozenější věcí na světě by dnes bylo zavolat do Primy nebo do MTG (švédský spolumajitel Primy, pozn. red.) a vymyslet nějaký koncept, jak doplnit duopol Nova – Markíza dalším duopolem Prima – Jojka. Myslím, že si to uvědomuje i Prima. Problém je v tom, že my bychom dnes do toho partnerství přicházeli jako chudí příbuzní. Na Slovensku je oproti Česku poloviční trh, dokonce se dá říct, že to je polovička té polovičky. Ekonomicky nejsme zdaleka tak daleko jako samotná Prima, která přeci jenom generuje nějaké zisky. Chtěli bychom Jojku dobudovat do pozice, kdy bychom mohli přijít za MTG a říct, že jsou pro nás nejpřirozenějším partnerem a ať jdou s námi do společného podniku. Chtěli bychom si to zahrát, ale zároveň si uvědomujeme, že chodit dnes po všech potenciálních partnerech nemá smysl, protože si nejdřív musíme něco odpracovat doma.

Má vůbec smysl investovat do televize? Vy do ní vstupujete v éře, kdy zájem o sledování televize upadá a lidé se obrací spíš k internetu a jiným zábavám.

Když jsme ještě neměli Jojku, řekli jsme si jasně, jdeme vybudovat něco na zelené louce. Buď díky digitalizaci nebo na internetu. Když už tu televizi koupíte, změníte uvažování. Nic nového se už postavit nedá, současní hráči se musí rozšiřovat. Na to neexistuje žádná kuchařka ani recept, je to spíš o intuici a přemýšlení, co se dá udělat a co ne. Sledujeme vznik všech digitálních televizí v České republice a analyzujeme, kdo má jaké šance. Máme představy o tom, kdo může co udělat. Je samozřejmě možné vytvářet partnerství s těmito novými kanály, ale na rovinu: kdy ta digitalizace bude? Sice všichni věříme, že už vidíme světlo na konci tunelu, majitelé kvazilicencí pro digitální vysílání jsou jako na houpačce. Chvílemi si myslí, že je to všechno naprosto dobré a že na tom vydělají strašně velké peníze. Co nám říkají naši lidé, tak synergie mezi televizemi nejsou u programové tvorby až tak zásadní. Podívejte se na Markízu, která vysílá slovenskou verzi Ordinace v růžové zahradě. Lidé nechápou. Zdá se, že to není úplně to jádro té přidané hodnoty.

Takže o co vám jde?

Nemáme ambici budovat něco na zelené louce ani potenciální akvizice některé z těch televizí, které mají licence. Ale uvažovat se o tom dá. Víme, že to je hodně peněz, a přiznám se, že zatím nevidíme jako reálné, abychom šli touto cestou. Spíš se nám zdá v této chvíli rozumnější soustředit se na naši jednu televizi a k ní připojovat maximální počet dalších kanálů. Je to stejné jako v energetice. V ní se cítíme být silní, protože máme kvalitní tým lidí v pěti nebo deseti společnostech, kteří umí postavit elektrárnu nebo vyrobit kotel. Můžeme se o tom s nimi bavit. Když máme Jojku, můžeme se aspoň s někým bavit o tom, zda má nebo nemá smysl postavit samostatný kabelový kanál o fotbale, nebo hudební nebo pro ženy v domácnosti. Už to máme s kým probrat.

Máte tedy nějakou strategii pro digitální vysílání na Slovensku?

Myslím si, že v nejbližším období budeme sledovat vývoj v digitalizaci, budeme se soustředit na to, abychom v ní na Slovensku z hlediska Jojky uspěli. Přidáme k ní nové projekty a budeme se snažit, aby nám nic neuteklo. Kdyby mělo v rámci digitalizace dojít k nějakému velkému přerozdělení pozic, asi bychom chtěli být při tom. Samozřejmě sledujeme, co by se digitalizací mohlo změnit, ale nemáme zatím žádný konkrétní plán.

Pro vás by ale v této situaci bylo výhodné, aby digitalizace přišla co nejpozději, když máte celoplošnou analogově vysílající televizi.

U nás je už schválený harmonogram zavádění digitálního vysílání a my s ním souhlasíme. Na Slovensku to není tak divoké jako v Česku, na Slovensku se všichni racionálně dohodli a myslím, že nikdo není nějak extra nespokojený. Na Slovensku není tolik nových subjektů, které by chtěly vstoupit na trh a vyvolaly kvůli tomu konflikt se stávajícími televizemi, jako se to stalo v případě Česka a Novy s Primou.

Ale na Slovensku zatím nebyla udělena žádná digitální licence a všichni se domluvili na tom, že zpočátku budou vysílat společně v jednom přechodném multiplexu.

U vás bylo pět relativně vlivných lidí v médiích a ti chtěli vysílat, zatímco Nova s Primou ne, a to vyvolalo ten konflikt. Na Slovensku si nikdo neřekl, že chce na pětimilionovém trhu vyrobit novou televizi, protože každý viděl, že u nás dlouho reálně vydělávala jenom jedna jediná televize. Původním vlastníkům Jojky patří obrovský obdiv za to, že tento projekt udělali a utáhli ho. Měli jsme možnost do této televize vstoupit už několikrát, ale všichni nám říkali, že Jojce moc nevěří.

Taky je vnímaná jako trucpodnik Vladimíra Železného proti CME, která se ho chtěla v Nově zbavit.

Jojku nevyrobil Vladimír Železný.

Ale založil ji jako klon svojí televize v sousední zemi proti jiné televizi, kterou ovládali jeho nepřátelé – Markíze, která patří CME.

Jasně, ale kdybych měl mluvit o přidané hodnotě Jojky, kvůli které jsme tuto televizi kupovali, tak tu vybudoval až další vlastník. Tím ovšem nezpochybňuji roli pana Železného ani lidí, kteří Jojku zakládali.

Když se vrátím k TA 3, byla pro vás investice do zpravodajské televize výhodná? Vrátily se vám vložené prostředky?

Chvála bohu celá etapa vlastnictví TA 3 skončila takovým obchodem, že to vlastně ani nejde spočítat. Všechno jde na vrub dohody o hodnotě Jojky. Z tohoto pohledu musím říct, že jsme spokojení. Na druhou stranu, všichni museli vědět, že ta televize byla vždycky na takovém plusu mínusu. Průběžně se na ní něco ztrácelo, ale ne tolik, aby nám to při velikosti celé skupiny nevyvažoval pocit, že se na tu televizi dá dívat. Ten pocit to nahrazoval.

A vyplatilo se vám to vlastnictví i jinak? Říkal jste, že do obsahu jste nezasahovali.

Nám se stávalo, od roku 1996, kdy jsme začínali být mediálně známější, až do roku 2000, že si do nás s dovolením kopnul, kdo chtěl. Od ministrů přes podnikatele a vlastníky televizí. Když nemáte aspoň trochu respektu a lidé vás označují za zloděje… Bojovat s někým, aby vám nedělal zle, a nevydělávat peníze je vůbec to nejnesnesitelnější, co může existovat. Mám pocit, že vlastnictví televize do určité míry souvisí s určitým obranným valem, aby nám nikdo nedělal zle. Prostě ví, že na tom nejste tak, že byste nemohl nějak reagovat. Speciálně z vládní sféry byla jedna extrémně nepříjemná ministryně, která byla buď hloupá nebo špatná, a ta si s námi veřejně dělala, co chtěla. Jako bankéř máte velmi omezené možnosti, nemůžete nic komunikovat, aby se to nedotklo nějakého klienta. Opravdu to není moc příjemné. Myslím si, že vlastnictví médií tuto schopnost ostatních kopnout si do vás otupuje. Zaregistroval jsem reakce z Jojky, že to znamená, že je vlastně ovlivňujeme, aby nás nějak chránili. Není to pravda. Třeba v TA 3 jsem vůbec nikoho neznal. Nemuseli jsme říkat nic, ale vlastnictvím té televize jsme si získali respekt. Naši nepřátelé si prostě řekli, že jakmile do nás kopnou, máme strašně jednoduchou možnost jim to vrátit. Že ji vlastně ani nemáme, mnozí z nich možná ani nevěděli.

Takže jste takové možnosti nikdy nevyužili?

Co si pamatuji z působení v TA 3, dokázali jsme se občas přimluvit za to, aby někdo dostal prostor. To bylo maximum. Popravdě si ale nepamatuji, že bychom redakci říkali, co mají odvysílat. Ale když vám někdo zavolá a jste vlastníkem televize, tak nemůžete říct, že vás to nezajímá. Ale to přeci není o ovlivňování televize. Prostě zavoláte do redakce a zeptáte se, jestli by ten a ten člověk nemohl dostat prostor, aby něco vysvětlil. A v televizi se sami rozhodnou, jestli mu ten prostor dají. Nikdy jsme striktně neříkali, že někdo půjde na obrazovku.

V České republice vlastníte společnost První zpravodajská, která dostala a posléze rozhodnutím soudu přišla o licenci pro digitální zpravodajskou televizi Z 1. Proč tu chcete provozovat zpravodajskou televizi?

Ono se teď zdá, že tím, jak jsme odešli z TA 3, se vlastně rozpadla původní myšlenka synergie těchto dvou projektů. Na první pohled to tak vypadá. Jenže Jojka také produkuje úspěšné zpravodajství a takové partnerství by klidně mohlo fungovat s ní. Nebo na dohodě s TA 3, i když nám už tato televize nepatří. Český trh je větší než slovenský, takže věříme, že tady by měl projekt komerční zpravodajské televize ještě větší šanci a smysl.

Vyplatí se investovat do komerční zpravodajské televize, když tu už existuje veřejnoprávní ČT 24?

To je otázka, na kterou si budeme moci těžko odpovědět, dokud to sami nevyzkoušíme. Ale pokud by to nemělo smysl, asi bychom do toho nešli. V době, kdy jsme podávali žádost o licenci v České republice, nám patřila TA 3. Dnes máme Jojku, ale stále to je nějaké zázemí, na kterém můžeme stavět. Není to tak, že bychom stavěli televizi na zelené louce.

Když jsem před časem dělal rozhovor s Martinem Mrnkou, ředitelem Z 1, líčil mi, že chcete vysílat reality show, kdy se proti fotbalové Spartě postaví družstvo složené z fotbalistů-amatérů. Sparta vám patří, dá se to vnímat nějak jinak než propagace vlastního fotbalového klubu?

Nevím, jestli by Sparta šla do nějakého takového projektu. Spíš asi ne. Těžko bychom mohli přes takovou televizi tlačit vlastní projekty, bylo by to moc okaté. Z 1 stejně jako TA 3 cílí na úzký okruh vzdělaných diváků, a to by skoro vypadalo, že z nich chceme dělat hlupáky.

Tak proč tedy chcete mít vlastní televize – pokud tedy pominu onen efekt, že díky nim máte respekt u ostatních

Televize je zajímavé médium. Uvedu to na příkladu DVD. Určitě máte doma spoustu filmů na DVD a určitě se vám stane, že přijdete unavený z práce, pustíte si televizi a trefíte se do poloviny filmu, který máte vedle na poličce. Ale vy tu televizi necháte běžet a nepodíváte se na ten film z DVD, protože televize u vás vyvolává pocit, že komunikujete s vnějším světem. Není to chladné, mechanické přehrávání DVD. A tak to funguje u spousty lidí.

Z 1 není vaší jedinou televizní aktivitou v České republice. Pokud vím, zajímali jste se také o satelitní službu CS Link, konkrétně o společnost Trade&Technology, jednoho z distributorů dekódovacích karet k této službě.

O tom nic nevím. Jednotliví partneři v naší skupině mají poměrně volné ruce v hledání dalších příležitostí, kam investovat, a pokud nejde o finální rozhodnutí, nemusíme se o tom vzájemně ani dozvědět. V tomto případě tomu tak asi nebylo, takže se ani nedivím, že o tom nevím. Když už ale do něčeho jdeme, má ten konkrétní člověk přímou odpovědnost za daný projekt a je na něm, zda-li uspěje a bude se podílet na úspěchu, nebo tento projekt nevyjde.