Potřebuje broadband nejprve obsah, nebo infrastrukturu?

O záměru státu investovat jedno procento z výnosů z prodeje Českého Telecomu na podporu broadbandu a vzniku souvisejícího broadbandového fóra (BBF) na Lupě referujeme již od počátku a situaci pravidelně sledujeme, takže pro podrobnější informace o fungování fóra vás odkážu spíše na související články. Pouze pro připomenutí zopakujme, že pro podporu byla vybrána forma přímých finančních dotací, o něž se mohli hlásit jak právnické osoby, obce, kraje, firmy či sdružení, tak jednotlivci. Dotace může tvořit nejvýš 70 procent nákladů projektu, zbytek musí dokázat žadatel hradit sám. Čtrnáct členů fóra jmenovala ministryně informatiky Dana Bérová loni v srpnu, každý z nich pak za sebe ohodnotil podané žádosti o dotace a BBF pak ministerstvu příslušný projekt doporučil či nikoliv.

Výsledky rozhodování a úspěšné projekty jsou již také nějakou dobu známy, ministerstvo informatiky však minulý týden zveřejnilo na svých stránkách podrobnosti, které u většiny projektů více osvětlují jejich záměr. Tam, kde je to možné, si tak můžete udělat lepší obrázek a vlastním úsudkem zhodnotit rozhodnutí fóra i ministerstva. Cíle dotací byly od počátku rozděleny do tří základních kategorií: infrastruktura, obsah (aplikace, služby) a marketing (osvěta, podpora). Smyslem tohoto rozdělení bylo dosáhnout rovnováhy v podpoře, kdy každá ze tří oblastí významně ovlivňuje úroveň rozšíření broadbandu i obě oblasti zbývající.

Vybírejte ve čtyřech kategoriích (software, projekt, akce a osobnost) to nejlepší z české open-source scény. Hlasujte ve velké anketě CZECH OPEN SOURCE 2006 a vyhrajte hodnotné ceny.

Jedním z úspěšných projektů z kategorie marketingu, osvěty a podpory je i projekt Broadband Monday (BM) od sdružení Tuesday Business Network, sdružujícího technologické firmy a pořádajícího pravidelné přednášky, konference a setkání (nejen) IT podnikatelů. Cíl projektu BM jako „broadbandové platformy“ zainteresovaných firem a institucí tak docela dobře zapadá do portfolia činností Tuesday Business, ačkoliv je nutné podotknout, že jeho popis i skutečnost, že peníze tak ministerstvo a broadbandové fórum přidělilo projektu, majícímu za cíl osvětu mimo jiné i o broadbandovém fóru, vzbudilo řadu více či méně otevřených kritických ohlasů. Osobně si však nemyslím, že by osvěta na úrovni společností, podnikajících v oboru, byla méněcennější než osvěta koncových uživatelů.

Na prvním „broadbandovém pondělí“ měla původně vystoupit ministryně informatiky, která se však nakonec nedostavila, řadu užitečných informací o BBF a způsobu přidělování dotací však odhalil předseda BBF Arnošt Traxler. Dotace jako zvolenou formu podpory obhajoval mj. tím, že na rozdíl od jiných forem (daňové úlevy pro ISP i občany, vládní půjčky poskytovatelům, státní investice do infrastruktury) na dotace nikdo nemá nárok, a tudíž je například lepší kontrola nad množstvím přidělených peněz. Tento fakt lze však rovněž vnímat jako nevýhodu: kdo neuspěje, nemusí být spokojený s podanými důvody zamítnutí a bude podporovat spekulace o nerovném přístupu vypisovatele k zájemcům o dotace.

Jako další důvody pro státní podporu broadbandu pak Arnošt Traxler uvedl nutnost udržení národní konkurenceschop­nosti, výhodnost „katalyzátoru“, který může nastartovat rozvoj i v souvisejících oblastech, či vyjádření zájmů vlády na vyšší vzdělanosti a hospodářském rozvoji. Nutno dodat, že stejné zájmy na požádání ochotně vyjadřuje kterákoliv vláda, buďme proto možná alespoň rádi za jejich první reálné provedení, byť i Anrošt Traxler a ostatní zúčastnění upozornili, že uvolněných 800 milionů v porovnání s každoročními investicemi do telekomunikací ze strany komerčních subjektů nepředstavuje žádnou významnou finanční injekci – význam je spíše politický a motivační.

Celkem na ministerstvo informatiky dorazilo 293 projektů v celkové finanční náročnosti cca 1300 milionů korun, z nichž bylo broadbandovému fóru předloženo 218 (ostatní nevyhověly formálním požadavkům, přičemž typů prohřešků byla celá řada – více o tom naleznete třeba na webu sdružení Internet pro všechny). Nejvíce projektů uspělo v infrastruktuře (26), poté v aplikacích (12) a nejméně (9) bylo vybráno z kategorie marketingu.

Protože druhé kolo dotací chce ministerstvo vyhlásit ještě tento rok (Arnošt Traxler: rádi bychom, aby to bylo před Invexem), mohlo by budoucím zájemcům přijít vhod zopakování základních požadavků na projekty:

• Udržitelnost a rozvoj – dává se přednost projektům, které krátce po obdržení dotace „neodumřou“. Přitom v případě půjček jako formy podpory by přesně takto měl soukromník tendenci postupovat, vysvětlil znovu Arnošt Traxler, proč byly vybrány dotace.
• Nenarušení hospodářské soutěže – posuzuje se, zda by dotace nezvýhodnila některý soukromý subjekt na úkor ostatních a neporušila rovné podmínky na trhu. Z tohoto důvodu také od počátku příliš neměl šanci uspět známý projekt Internetu zdarma v Praze. Tuto podmínku posuzuje jak Úřad na ochranu hospodářské soutěže, pak i následně Evropská komise.
• Kompatibilita s politikou státu, EU a s dotační politikou – zejména u obcí je důležité, aby projekty nekolidovaly se stávajícím pojetím komunikační infrastruktury veřejné správy (KIVS). Některé projekty také spíše než z broadbandového fondu mohou být financovány jinak: například projekt, zaměřený na seniory či tělesně postižené, může více uspět s žádostí u ministerstva práce a sociálních věcí apod. Navrhovaný projekt také zároveň nesmí čerpat prostředky z evropských dotačních a strukturálních fon­dů.
• Důvěryhodnost nositele dotace – jde spíše o celkový dojem jak projektu, tak jeho předkladatelů na členy BBF a ministerstvo.

Částky, které jednotlivé projekty získaly, zatím stále nejsou známy. Podle aktuálního vyjádření ministerstva informatiky probíhají konzultace s předkladateli projektů o upřesnění požadovaných financí, které je nutné u většiny z nich snížit a upravit. Ani přibližný termín dokončení tohoto procesu zatím není znám.

Faktografickou část o úspěšných projektech ještě uzavřeme dvěma tabulkami s trochou statistiky.

Číselné údaje jsou v milionech korun

Slepice či vejce?

Z příspěvků Arnošta Traxlera, Martina Taxe (společnost Deltax.cz) i panelové diskuse byla zřejmá neshoda a nejistota v tom, zda má z hlediska podpory broadbandu větší smysl podporovat obsah, tedy aplikace a služby, nebo spíše infrastrukturu. Oba postoje mají samozřejmě své opodstatnění: bez existujícího obsahu bude málokterý komerční subjekt investovat do infrastruktury, která mu nebude vytvářet dostatečný zisk od uživatelů (kteří nebudou motivováni si připojení pořizovat). Vývojáři a poskytovatelé obsahu jsou na tom však podobně – bez možnosti dosáhnout na dostatečné množství konzumentů nebudou obsah vytvářet. Problém tak připomíná známý paradox slepice a vejce s tím rozdílem, že „slepice“ ani „vejce“ tu zatím nemáme, ale rádi bychom je měli hned a obě zároveň.

Arnošt Traxler ve svém příspěvku zdůraznil, že při hledání oblastí podpory byl jednoznačně přijat koncept nepodpory „3G“, tedy hlavních „tahounů“ současného Internetu: girls, games, gambling (a nelegální stahování). Důraz má být místo toho kladen na vzdělání, služby, veřejnou správu, obchodování a platby. To je sice na první pohled sympatická snaha, ale osobně si myslím, že je nutné rozlišovat, co přesně má být výsledkem dotací. Je-li motivací BBF a ministerstva osvěta, případně podpora e-governmentu, e-learningu apod., pak je tento koncept správný. Pokud nám však jde o rychlé rozšíření broadbandu v rámci celého státu, pak snad větší smysl vidím v podpoře místně a cenově dostupné infrastruktury, neboť lidé si pak využití přípojek sami snadno najdou. Když před nedávnem došlo ke snížení cen za ADSL a kabelové připojení, internetová fóra rázem ožila zájmem a souhlasnými reakcemi lidí a na růstu počtu přípojek je to rychle znát (Český Telecom včera oznámil, že v 11. týdnu roku nainstaloval rekordní počet ADSL – 10.000).

František Hesoun z ministerstva informatiky během panelové diskuse doslova uvedl: někdy se až divím, jaký je o Internet zájem na venkově. Řada znaků zkrátka hovoří pro to, že ať se nám to líbí nebo ne, pro masové rozšíření jsou skutečně účinnější jiné aplikace než ty, které bychom upřednostňovali. Kvůli elektronickému podpisu a daňovému přiznání jednou za rok si nikdo připojení o vysoké rychlosti pořizovat nebude, naopak nová forma zábavy vždy poptávku po připojení vytvoří. O tom, že si je toho vědom třeba i Český Telecom, svědčí ostatně i jeho propagační letáky k ADSL, kde se výhody rychlejšího připojení ilustrují na příkladech doby stažení filmů a hudby – pro většinu uživatelů ovšem filmů a hudby, pocházející z výměnných sítí, tedy spíše součásti onoho „proklínaného“ 3G.

Zajímavé byly i názory Miroslava Semráda z Radiokomuni­kací. Podle něj nás čekají dva roky s největším rozvojem broadbandu, kdy by se počet přípojek měl zvednout o 200.000 za rok. Ceny však podle něj už příliš dolů nepůjdou, naopak se budou zvyšovat rychlosti. Problém „slepice a vejce“ pak navrhuje vyřešit získáním kritické masy zákazníků pomocí cílené snahy poskytovatelů a výrobců – podobně jako před padesáti lety začalo společně několik výrobců televizorů používat tranzistory, které tak získaly rozhodující impuls pro vývoj. Mimo jiné také zmínil, že Radiokomunikace ještě letos chtějí přijít s triple play, připojením, hlasovými hovory a televizí z jedné zásuvky.

Michal Žilka za Český Telecom (ČTc) přiznal, že poptávka po připojení je velká i mimo města, kde není taková dostupnost ADSL, ale Český Telecom se údajně snaží ji uspokojovat a díky vstupu Telefoniky chystá v tomto směru silné investice. WiFi není dostačující broadband, to je ADSL, prohlásil také. V létě pak prý ČTc nabídne televizi přes ADSL, což spolu s podporou zábavního obsahu (Starzone, Gamezone) a užitkovými službami (bezpečnostní systémy přes datová připojení) vidí jako hlavní směr podpory broadbandu.

Národní politika pro vysokorychlostní přístup konstatuje nízkou penetraci broadbandu v ČR ve srovnání s ostatními rozvinutými zeměmi a zároveň říká, že jedním z hlavních důvodů je i absence dostatku uživatelsky atraktivního obsahu. Jaký obsah by to měl být – které služby na českém Internetu chybí ve srovnání s Internetem třeba nizozemským? Podle účastníků debaty na BM jsou to například mikroplatby. Co je to podle vás a kterým směrem by se státní podpora broadbandu měla ubírat?