Systémy pro Instant Messaging, tedy posílání textových zpráv z jednoho počítače na druhý v reálném čase, existují již nějakou dobu a jsou všeobecně využívány ke spokojenosti svých provozovatelů i uživatelů. Přesto spolu nejsou stále ještě absolutně kompatibilní – není tedy možné poslat zprávu z jakéhokoliv klienta IM na jakýkoliv jiný. Důvod je prostý. Různé sítě využívají různé protokoly jak pro přenos samotných zpráv nebo dalších dat, tak i pro udržování seznamu připojených a dostupných klientů, jejich statutu a vnitřní signalizaci. Mají také rozdílné provozovatele s rozdílnými obchodními zájmy. Vždyť fungují jednak jako doplňky k jiným službám a jednak jako vítaný nosič reklamy v podobě bannerů integrovaných do svého rozhraní.
Přesto se nabízí určitá analogie s emailem. Existují různé emailové servery, tedy servery pro vybavování zpráv a udržování schránek. Existují také odlišné klientské programy různých výrobců fungující na různých operačních systémech, přičemž tito výrobci, stejně jako autoři serverů, mají rovněž rozdílnou obchodní politiku. A přesto jsou spolu všechny schopny nejen v zásadě spolupracovat, ale podporují si vzájemně mnoho doplňujících funkcí – i takových, které se samotnými univerzálními protokoly pro přenos zpráv přímo nesouvisejí.
Nebylo by tedy velice praktické, kdybychom stejně tak, jako posíláme email (softwarově i hardwarově) odkudkoliv s jistotou, že protistraně dojde, mohli posílat i zprávy IM? Nepomohlo by to výrazně těmto službám? Nezlepšilo by to komunikaci?
Uživatelé aplikací, které dokáží agregovat klienty různých systémů do jediného rozhraní, jako je například Miranda, potvrdí, že jistě ano. Přesto podobné aplikace spadají do šedé sféry IM, výrobci „oficiálních“ klientů rozhodně nejsou podporovány a mnohdy je proti nim dokonce bojováno.
Dnes již poměrně starý pokus Microsoftu integrovat do svého MSN Messengeru podporu konkurenčního AOL skončil ostrou přestřelkou. Moderní verze ICQ sice AIM podporují, ale pouze proto, že oba komunikátory mají prakticky stejného majitele. Mnoho dalších systémů stojí v izolaci, a to přesto, že existuje, respektive je vyvíjena univerzální specifikace protokolu pro IM.
Srovnání IM s emailem trpí v jedné věci. Email je mnohem starší. Je to jedna z vůbec nejstarších služeb Internetu. Procházel vývojem a jeho současné, prakticky naprosté sjednocení je důsledkem mnoha kompromisů, zatímco IM takový vývoj teprve čeká – přesněji, nachází se v některé z jeho fází. Přesto, jeho urychlení, které by bylo jak v technických, tak i komerčních možnostech, by ve výsledku mohlo vést k vytvoření jedné veřejné a univerzální globální IM sítě s gigantickým počtem uživatelů. Ti by, ač na rozdílných klientech, mohli vzájemně komunikovat, a tím by se i reklama v rámci mnoha z těchto klientů stala produktivnější.
Pokusy o sjednocování, ke kterým v současné době dochází, jsou vzhledem k předchozí vizi značně nepřesvědčivé. Přesto je důvod se domnívat, že právě takové síti patří budoucnost. Samozřejmě, existuje množství dalších, proprietárních systémů používaných v rámci firem nebo institucí. Avšak ty jsou proprietární právě proto, aby mohly být provozovány odděleně od veřejných sítí, v tom tedy s nimi nejsou ve sporu.
IM služby vyžadují indexové servery. Tedy servery, které udržují seznam klientů a jejich status. To znamená, že jejich provoz něco stojí. Přesto je prakticky možné vytvořit síť pro IM nezávislou na serverech – základem může být například protokol Gnutella používaný v mnoha výměnných systémech. Přinesl by nedostatek v podobě pomalejšího a méně spolehlivého vyhledávání uživatelů pro přidání do seznamu, avšak pozitivum spočívající v naprosté decentralizaci, užití otevřeného protokolu a snadnosti vývoje nových, byť inzeráty sponzorovaných klientských aplikací, alternativně jejich integraci do jiných programů, například webových prohlížečů (průkopníkem toho se stala Opera).
I přes tyto možnosti jsou systémy pro IM stále ještě tvořeny oddělenými kontinenty, ostrovy a ostrůvky rozdílných protokolů a aplikací. Jistěže sjednocení, které jsem se pokusil v předchozích odstavcích nastínit, by stejně tak jako klady přineslo i zápory, a proto je a musí být předmětem diskuse. Důležité však je, aby se tato diskuse odehrávala nejen na akademické půdě mezi teoretiky, ale především mezi těmi, kteří konkrétní klienty přímo ovlivňují.
