Jak to vypadá, když se ředitelce zpravodajských stanic oznamuje, že její pozice je zrušena a bude propuštěna pro nadbytečnost?
Byla to taková delší operace. Odjela jsem po půl roce na dovolenou a tak nějak intuitivně jsem si říkala, že bych na ni neměla jezdit, protože v rozhlase je zvláštní atmosféra. Krátce před mým návratem mi v pátek volali kolegové, že byla svolána celá redakce Rádia Česko, kde generální ředitel oznámil, že tento program už dále nebude spadat do kompetence ředitelky zpravodajských stanic. To bylo 8. ledna. V ten moment bylo jasné, že ředitelka zpravodajských stanic, která má pod sebou už jenom jednu stanici (Radiožurnál), není ideální pozice. 10. ledna jsem pak dostala dopis, kdy mi to oznámil oficiálně s tím, že tento stav bude zlegalizován k 1. únoru.
No a ve čtvrtek 19. ledna si mě pan ředitel zavolal a z důvodů organizační změny mi nabídl tři možnosti. První dvě varianty vycházely z toho, že dochází k organizační změně a moje místo je zrušeno pro nadbytečnost – právě z toho důvodu, že už nevedu Rádio Česko. Buď jsem tedy mohla souhlasit s výpovědí z organizačních důvodů nebo s dohodou o ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů. A třetí možnost byla dočasné pověření vedením Radiožurnálu do 31. března letošního roku. Takže jsem si vybrala možnost ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů dohodou.
Žádnou jinou alternativu, tedy jinou pracovní pozici, vám generální ředitel Peter Duhan nenabídnul?
Ne.
Před časem vás ale nechal zpracovat koncepci centra zpravodajství, která má fungovat pod náměstkem generálního ředitele pro program, ne?
To je pravda. Existují tři koncepce: koncepce centra zpravodajství, koncepce centra výroby a koncepce centra vysílání. Termín odevzdání byl do 31. prosince, takže jsem ji předávala těsně před odjezdem na dovolenou. Nebyl to ale projekt, na kterém bych pracovala úplně sama. Každou koncepci zpracovával tým lidí, v tom mém nebyli jen lidé z Radiožurnálu, ale například i z regionálních stanic a z Úseku techniky. Po mém odjezdu na dovolenou bylo na zmíněné poradě Rádia Česko řečeno, že koncepce centra zpravodajství je naprosto v pořádku a není jí co vytknout. Nicméně později na neveřejném zasedání předsednictva Rady Českého rozhlasu jsem se dozvěděla, že právě nekvalitní koncepce je jedním z důvodů organizační změny, kvůli které mám odejít. Na šéfa centra zpravodajství bude vypsáno výběrové řízení.
Peter Duhan ale počítal s tím, že funkce ředitelky zpravodajských stanic zanikne a že ji nahradí nová pozice ředitele centra zpravodajství. Několikrát zmínil, že o vás uvažuje právě jako o budoucí ředitelce tohoto centra. Čili až do onoho zasedání předsednictva Rady ČRo vám na koncepci centra zpravodajství nic nevytkl?
Ne. A máte pravdu, bylo to tak, že moje funkce ředitelky zpravodajských stanic měla zaniknout. Vyplynulo to z toho, co generální ředitel řekl už na veřejném slyšení při volbě loni v červenci. Předložil změnu struktury vedení rozhlasu a bylo jasné, že prvním krokem bude obsazení funkcí náměstků generálního ředitele a potom ředitelů center. Takže v momentě, kdy měl být znám ředitel centra zpravodajství, postrádalo by smysl mít i ředitele zpravodajských stanic.
S Petrem Duhanem jste se neměli v lásce dlouhou dobu. Když loni vyhrál tendr na generálního ředitele, bylo evidentní, že se ten vztah musí nějak „rozseknout“. Měla jste už tehdy náznaky o tom, že by s vámi do budoucna nepočítal?
Ono se to těžko hodnotí, bylo by to na dlouhé vyprávění. Určité náznaky tam byly. Myslím si, že celé situaci uškodila délka volby generálního ředitele. Trvalo to rok a půl a celou tu dobu jsem kandidovala proti svému jedinému přímému nadřízenému, a to se muselo na vzájemných vztazích podepsat. Kdyby volba trvala standardní tři měsíce, bylo by to jiné. K některým věcem by třeba ani nedošlo. Určité náznaky jsem ale po zvolení Petra Duhana řádným generálním ředitelem měla. Překvapilo mě, když mi hned poté nabídl pozici náměstka pro program. Vzala jsem si deset dní na rozmyšlenou a když jsem na konci této lhůty chtěla funkci přijmout, generální ředitel mi řekl, že nabídka už neplatí. Změnil ji na ředitelku centra zpravodajství.
Čili o stupeň níž pod náměstka pro program.
Ano, ale to konec konců říkal i v proslovu u volby generálního ředitele. Proto mě překvapilo, že mi potom nabízel něco jiného, tedy funkci náměstka.
Po volbě generálního ředitele se v médiích objevila informace, že sama zvažujete odchod z rozhlasu. Byla to tehdy pravda, nebo jenom spekulace?
Bylo to zkreslení mého výroku pro server Česká média. Bezprostředně po volbě generálního ředitele jsem redaktorům tohoto webu řekla, že nabídnu generálnímu řediteli svoji rezignaci. Česká média to potom trošku upravila. Rezignaci jsem Petru Duhanovi samozřejmě nabídla hned ve čtvrtek po volbě, nebyla přijata.
Oficiálním důvodem vašeho propuštění z rozhlasu mají být dlouhodobé nepřekonatelně rozdílné názory na další rozvoj této instituce. V čem jste se s Petrem Duhanem neshodla?
Přiznám se, že důvodů mého propuštění jsem slyšela několik – při jednání s generálním ředitelem, ale třeba i na zasedání předsednictva Rady ČRo. Tento důvod ale nikdy nezazněl, pouze jsem si ho přečetla v oficiálním tiskovém prohlášení rozhlasu. Vzhledem k tomu, že o budoucnosti Českého rozhlasu jsme se po volbě s panem generálním ředitelem téměř nebavili, tomuto důvodu nerozumím. Tím ale neříkám, že máme na budoucnost Českého rozhlasu stejný názor, ale vzhledem k tomu, že jsme se o ní nikdy delší dobu nebavili, těžko to může být hlavní důvod mého propuštění. Ten je asi někde úplně jinde…
Takže nejde o to, že Peter Duhan plánuje zavést čtyři celoplošné okruhy místo dnešních tří a odsunout Radiožurnál na pozici „dvojky“?
Nikdy jsem koncepci Petera Duhana nekomentovala.
Teď už můžete.
Ani teď ji nechci komentovat. Jedna věc je koncepce a druhá potom realizace navrhovaných změn, ať už šlo o jakéhokoli generálního ředitele Českého rozhlasu. Ke změnám podle koncepce Petra Duhana má dojít v letech 2014 a 2015, pokud se nepletu, a to bude i situace na rozhlasovém trhu poněkud jiná než dnes. I podle toho, co pan ředitel deklaruje, tato koncepce není závazná a on sám tvrdí, že dozná změn, pokud budou dobře vyargumentovány. Radiožurnál sice v koncepci označuje jako „Dvojku“, ale už v prosinci na poradě s vedením Radiožurnálu říkal, že to není definitivní varianta a že Radiožurnál tak, jak nyní funguje, je naprosto skvělý.
Podle té koncepce, která může doznat změn, má dojít k posílení okruhu Jedna, což má být dnešní stanice Praha, označovaná i jako Dvojka, zatímco Radiožurnál má být druhým okruhem. Celoplošné programy by tedy měly fungovat podobně jako u České televize, kde tím hlavním kanálem je většinová ČT 1. Jak to vnímáte?
Přiznám se, že nevím, v jakém stadiu jsou tyto úvahy dnes. Znám koncepci, kterou rozhlas umístil na internet, další rozpracování už ne. Vím, že Jednička má být národní okruh založený na současném programu Dvojky a odpojovaných časech regionálního vysílání. Nechci to komentovat, je to jedna z možností. Kdybych měla možnost si vybrat, vybrala bych si jinou.
Jakou?
Myslím si, že program ČRo 2 – Praha a regionálních stanic není kompatibilní. Takové rádio nepřinese žádné nové posluchače, spíš naopak. Otázka je, jakou roli hraje podíl Českého rozhlasu na trhu a kolik lidí ho poslouchá. Ví se o mně, že jsem považovala poslechovost za jedno z důležitých kritérií úspěchu. Teď má Český rozhlas dvacetiprocentní podíl na trhu a kdyby čistě teoreticky spadl na 15 nebo 12 procent, logicky tu odstartuje debata, zda je taková instituce s ročním rozpočtem 2,2 miliardy korun vůbec potřeba. Jsem přesvědčena o tom, že ji potřebujeme, a proto jakékoli výkyvy, které povedou ke snížení podílu Českého rozhlasu na trhu, místo toho, aby změna vedla k jeho zvýšení, jsou špatné.
Není mi úplně jasné, jaký okruh posluchačů by oslovoval národní okruh, postavený na programu Dvojky, která před nedávnem prošla obrovskou změnou. Vůbec si nemyslím, že by to byla špatná změna, ale u rádií to vždycky funguje tak, že její účinek nezaznamenáte hned, trvá to rok nebo dva. Navíc musí být podpořena chytrou a dobrou marketingovou kampaní. Dvojka teď není špatně nastavená, ale přijít po dvou letech od těchto změn a znovu celý program zbourat a dát do něj na šest nebo osm hodin denně regionální vysílání, to z mého pohledu není dobré řešení. Ale nechme se překvapit, třeba se pletu…
V podstatě by se z Prahy stal stejný otloukánek jako z televizní ČT 2, odkud se nejdřív vypreparoval sport, potom zpravodajství, stal se z něj intelektuální program, ale najednou se v něm objevilo podvečerní pásmo pro děti, které po zavedení samostatného dětského kanálu zase zmizí…
Myslím si, že se v tom zbytečně – ať už posluchačům, nebo divákům – dělá chaos. Změny mají být čitelné a mají být postaveny na tom, že se jasně vymezí cílová skupina. Ideální varianta pro Český rozhlas je podle mě taková, že změny jednotlivých programů budou navazovat na sebe, že si ty stanice budou předávat posluchače podle věkových skupin a podle jejich zaměření a preferencí. Jedna stanice vychová publikum, aby vůbec mělo vztah k Českému rozhlasu. Otázka je, jestli to začne už u dětského posluchače, zda mu má rozhlas co nabídnout, nebo zda by se začínalo až od stanice pro mladé. Takovou věc nemůžete rozhodnout, aniž byste měl nějaké výzkumy a zmapovaný celý trh a hlavně zájmy publika…
Pokud by si jednotlivé stanice posluchače předávaly, pak by bylo logické, že by Radiožurnál zůstal zpravodajskou stanicí s 50, spíš 60 procenty hudby, ale zúžila by se jeho současná cílová skupina. Jestliže stanice Praha (Dvojka) má být primárně pro posluchače starší 50 let, pak by se publikum Radiožurnálu mohlo zúžit na 25 až 50 let. Tím by se mimochodem vyřešila i řada problémů s tolik kritizovanou hudbou.
Ta směřovala taky na vás, ale ten problém trvá mnohem déle, než jste se vůbec stala ředitelkou zpravodajských stanic. Nikdo ho zatím nedokázal vyřešit.
Kritika hudby na Radiožurnálu byla velká a rozsáhlá, ale zatím nikdo neřekl, co by tedy měl Radiožurnál pro cílovku 25 až 70 let hrát. Ono se to moc hezky kritizuje, ale já jsem zatím žádný ucelený recept na to, co máme s hudbou Radiožurnálu udělat oproti stávajícímu stavu, neslyšela. Kromě toho, že se ozvali zástupci alternativní hudby, že by tam mělo být víc alternativy, zástupci okolo Heleny Vondráčkové, Karla Gotta a Michala Davida, že jim tam chybí jejich hudba a dokonce se ozvali i zástupci folkové hudby a dechovky, že Radiožurnál má hrát i pro ně. Pak to ale bude jako dort od pejska a kočičky, takovou hudbu nikdy nenamícháte.
Dnešní hudební dramaturgie je v podstatě jednou z mála možností, jak to udělat. Tím ale neříkám, že jedinou. Dokud tedy někdo z vedení neřekne: ano, Radiožurnál bude cílit na tu a tu skupinu. Pak si ale ten dotyčný musí uvědomit, že Radiožurnál dočasně klesne s dnešní poslechovosti necelých 700 tisíc lidí denně na nějakých 500, 400 nebo dokonce jen 300 tisíc. Ten někdo musí říct, že s tím počítá. Radiožurnálu pak bude dlouho trvat, než nabere novou cílovou skupinu posluchačů, protože oslovit lidi mezi 30 a 40 lety je na přesyceném českém trhu velmi těžké. Radiožurnálu se to poprvé povedlo až v posledních výsledcích Radioprojektu, teprve teď se jeho nejsilnější cílovou skupinou stali třicátníci a druhou nejsilnější jsou padesátníci. Historicky ale Radiožurnál třicátníky tak silně neoslovoval. To mimo jiné znamená, že jeho hudební strategie není zase tak špatná, jak to vypadá podle mediálního obrazu.
Bavili jste se s Petrem Duhanem o oné tolik skloňované stanici mluveného slova, která by měla pohltit Rádio Česko, Český rozhlas 6, možná i Leonardo a Radiožurnál? Okolo ní je hodně neznámého. Víte k ní něco víc?
Stále existuje několik variant, ale my jsme o ní s Petrem Duhanem debatovali ještě dávno před volbou generálního ředitele. Po volbě už moc ne. Existují v podstatě dvě možnosti: udělat čistě all news formát, jehož základem by bylo současné Rádio Česko, a spojit ho s ČRo 6, čímž byste oddělil denní vysílání od večerního a víkendového programu. O víkendu by totiž všednodenní program Rádia Česko na takové stanici neuspěl. Víkend je i na Západě u takových stanic postaven úplně jinak. Velký prostor dostávají pořady, které dnes vysílá spíš ČRo 6. To by byl z mého pohledu čistý formát, který by Český rozhlas měl mít. Jednou ze silných stránek, které mu stále zůstávají, je právě zpravodajství a publicistika. Třeba ve sportu podle mě nemáme mezi českými rádii konkurenci. A to platí i o zahraničním a domácím zpravodajství.
A tato all news stanice by existovala vedle Radiožurnálu, který by pokračoval v samostatném vysílání?
Ano. Radiožurnál by v ten moment doznal změny a umožnilo by ho to omladit. Dlouhé publicistické pořady typu Ozvěn dne by měly svoje místo na zpravodajské stanici all news formátu a Radiožurnál by byl v podstatě proudové vysílání s velmi kvalitním zpravodajstvím. Mohl by i zvýšit podíl hudby na úkor mluveného slova. To je vize, kterou jsme konzultovali a která je běžná v zahraničí, třeba v Rakousku nebo Německu.
A co ta druhá varianta?
Druhá varianta stanice mluveného slova by představovala program, do kterého by se dalo všechno, co lze označit mluveným slovem. Ne tedy all news formát, ale all talk.
Včetně dramatik?
Ano, včetně rozhlasových her, četby na pokračování a dalších věcí. Já ale nevím, na jakých základech má stanice mluveného slova vzniknout. Myslím si, že logičtější je, aby základ tvořilo Rádio Česko a ČRo 6. Určitě si dovedu představit, že o víkendu nebo večer bude vysílat pořady Leonarda, které jsou velmi kvalitní…. Vrátím se ale ještě na začátek. Rozdíl v našich přístupech k rozhlasu je asi v tom, zda jsme připraveni na nástup rozhlasové digitalizace a větší segmentaci trhu. Jakmile dojde k digitalizaci, je jasné, že to povede k ještě užšímu míření na jasné cílové skupiny posluchačů.
Rozhlas si teď musí vyřešit, zda půjde cestou velkých stanic typu národního okruhu nebo stanice mluveného slova ve formátu all talk, kde se bude vysílat všechno pro všechny a posluchač si bude muset pamatovat, že jeho oblíbený pořad se vysílá ve středu od šesti večer, nebo cestou té segmentace a úplně jasného oslovení cílových skupin. Zatím takhle jasně oslovuje posluchače třeba Rádio Česko, které částečně přebralo cílovou skupinu české redakci BBC, nebo stanice Leonardo, stejně jako D-Dur nebo EuroJazz. A teď je otázka, zda jít dál touto cestou v této segmentaci, kdy budete mít nějakou hlavní stanici typu Radiožurnál, a vedle ní čistě zpravodajskou typu Rádio Česko, nebo se to může i otočit – že tou hlavní by byla all news stanice a její určitou „odnoží“ by byl Radiožurnál, kde by kvalitní zpravodajství bylo doplněno 60 procenty hudby namířené na určitou cílovou skupinu. Stejně tak Vltava jako hlavní stanice a vedle ní odnože jako je D-Dur nebo EuroJazz.
Nebylo by lepší vytvořit specializované klony již existujících značek?
Podle mě ano – v digitálu bude možné udělat variantu Radiožurnálu speciál s konkrétním hudebním žánrem, případně pouze se sportovními přenosy, nebo zcela bez nich. A to je podle mě zásadní problém, který si rozhlas musí v nejbližších letech vyjasnit – jestli do budoucna půjde cestou těch velkých stanic, do kterých „narve“ všechno, a tudíž bude mít pocit, že oslovuje menšinové cílové skupiny, které dohromady tvoří většinu, nebo zda bude mít hlavní stanici a okolo ní jasně specializované stanice, což digitalizace umožňuje. Asi je jasné, že jsem spíš zastáncem té druhé varianty, která je blíž k digitalizaci. I když to je daleko.
Když se ještě zastavím u Rádia Česko, začátkem ledna se v Lidových novinách objevila informace, že hrozí jeho konec na analogových frekvencích BBC a že za to můžete vy. O co šlo?
To bylo panem generálním ředitelem řečeno na zmíněné poradě Rádia Česko, na které jsem nebyla, protože jsem byla na dovolené. Vysvětlovala jsem to potom na Radě ČRo, v jejímž zápise se bohužel objevilo jenom to, že jsem situaci vysvětlila, ale není tam nic dalšího. Informace z Lidových novin je naprostý nesmysl. Nikdy jsem neměla žádné pověření a mandát vyjednávat s BBC o jakékoli nové smlouvě. Vezmete-li, o jak zásadní smlouvu jde, je čistě v kompetenci generálního ředitele, ať je jím kdokoli. Na poradě Rádia Česko bylo řečeno, že jsem za posledních 18 měsíců v téhle věci neudělala vůbec nic. Není to pravda, může to potvrdit i Robert Břešťan jako bývalý šéfredaktor Rádia Česko, který se mnou byl na schůzce s intendantem české BBC Vítem Kolářem. Na další schůzce začátkem loňského roku byl i současný šéfredaktor Rádia Česko Václav Sochor.
Tyto schůzky byly ale vždycky neoficiální, protože i Vít Kolář je ambasadorem BBC v České republice, ale nemůže nic rozhodnout – monitoruje tady situaci a vedení BBC může něco doporučit. Když BBC začala běžet lhůta, během které se měla vyjádřit, zda požádá o udělení transformační licence pro vysílání v České republice, dlouhou dobu nebylo jasné, zda to udělá. Strategie vysílání BBC v zahraničí se změnila, střední a východní Evropa pro ně nebyla prioritou a chvíli to vypadalo, že dokonce vůbec žádat nebudou. Nakonec požádali, což je skvělé. Do BBC jsme napsala dopis, že jejich rozhodnutí vítáme a že jsme připraveni jim vypomoci a spolupracovat i nadále.
V čem byl tedy problém?
Někdy v únoru se jednání zastavila, protože to vypadalo, že právoplatný generální ředitel Českého rozhlasu bude zvolen v březnu, takže BBC chtěla počkat a jednat s ním. Rozumím tomu, šlo o strategické rozhodnutí. BBC tedy čekala až do července, kdy byl ředitel skutečně zvolen. Pana Duhana jsem o tom informovala, ale na schůzkách mezi čtyřma očima, takže tvrzení proti tvrzení… Nikdy jsme to neprobírali na oficiálních poradách vedení. Teď se tím operuje, že jsem to na vedení rozhlasu nikdy neprojednávala, protože to není v zápisech. Ale pan ředitel to moc dobře věděl. On ale ve své koncepci s BBC nepočítal, a jednání s ní jsem nakonec vyprovokovala já, když jsem mu v prosinci poslala e-mail, ve kterém jsem mu napsala, že jde o urgentní záležitost a je třeba jednat. Ten e-mail mám samozřejmě schovaný. Přesto na poradě s lidmi z Rádia Česko generální ředitel tvrdil, že za to, že se s BBC nevyjednává, můžu já.
Takže si myslíte, že to bylo účelově použité proti vám?
Bylo to účelově použité v redakci Rádia Česko. Podařilo se mi to tam ale snad většině lidí vysvětlit, protože tam jsou zaměstnanci, kteří byli u zrodu této stanice a velmi dobře mě znají. Věděli, že bych neudělala nic proti Rádiu Česko, když jsem tuto stanici před lety zakládala na zelené louce. Těžko bych se jí snažila po šesti letech existence, kdy se usadila a dokázala se prosadit, nějak uškodit. Spíš naopak. Lidsky mě ta situace mrzí, protože vysílání Rádia Česko na frekvencích BBC hodně pomohlo a dostali jsme ho tam v podstatě náhodně. Původně měla tato stanice vysílat jen na internetu a v digitálu s minimálním rozpočtem. Za jméno, které dnes má, vděčí mimo jiné i vysílání na frekvencích BBC.
Když zanikla funkce ředitelky zpravodajských stanic, co bude mít na starost budoucí ředitel centra zpravodajství? Připravovala jste koncepci tohoto centra, takže to musíte vědět.
Nemůžu o tom mluvit, protože jsem ze smlouvy vázána mlčenlivostí. Ale teď je to nastavené tak, že všechny moje kompetence převzali šéfredaktoři – na Radiožurnálu Petr Souček a na Rádiu Česko Václav Sochor. V případě Radiožurnálu je mi šéfredaktora docela líto, protože jde o velkou stanici. S Petrem Součkem jsme měli práci rozdělenou a měli jsme co dělat, abychom to ve dvou zvládli. Pracovali jsme oba víc než na 100 procent. Ve chvíli, kdy máte na starosti kompletně celé vysílání, nové projekty, personalistiku, marketing, rozpočty a ve finále zodpovídáte za všechno co odvysílá, v jednom člověku to nejde obsáhnout. Ale na Radiožurnálu je velmi kvalitní tým, takže to určitě nějak zvládnou.
To se bavíme o současné situaci, ale jak to bude s tím centrem zpravodajství?
Těžko říct. Podle posledních informací by ředitelé center měli být jmenováni k 1. dubnu, ale centra samotná mají vzniknout asi až v lednu 2013. U zpravodajství vidím navíc jeden zásadní problém – neexistenci centrálního newsroomu.
Šéf centra zpravodajství bude mít kompetence napříč stanicemi a povede i regionální studia?
Podle mě by mělo jít o klasickou centralizaci celého zpravodajství Českého rozhlasu, včetně regionů.
Z Českého rozhlasu odcházíte po 12 letech. Už víte, co budete dělat?
Vím, co budu dělat v nejbližších dvou měsících. Dám si volno a relax, potřebuji ho i ze zdravotních důvodů. Poslední dva roky pro mě byly dost náročné. Dodělám nějaké věci, na které jsem neměla čas, a od 1. dubna nebo května bych ráda měla nějakou novou práci. Zatím nevím, co to bude, ale rozhlas budu určitě sledovat dál. Je to moje srdeční záležitost.
Půjdete spíš do privátu, nebo znovu do veřejného sektoru?
Možností je víc. Uvidím. Mám konkurenční doložku, půl roku nesmím pracovat v médiích. Otázkou je, jestli média jsou tou jedinou cestou, kterou se chci ubírat. Asi ne. Takže uvidíme. Každopádně ve výběru bude hrát roli víc věcí, a jednou z nich je i to, že se nikdy nemá říkat nikdy, takže nevylučuji, že se jednou do rozhlasu budu chtít vrátit. A to bude v tom mém výběru práce určitě hrát roli. Nepůjdu dělat něco, co by bylo totálně v rozporu s jakýmkoli návratem, ať už k novinařině jako takové, nebo do rozhlasu.
Takže do PR nepůjdete.
Určitě ne. V Česku je celkem normální, že tam lidé z médií odcházejí a pak se zase vracejí, ale já jsem to vždycky kritizovala a sama se tak rozhodně chovat nebudu. Respektive kdybych to udělala, musím počítat s tím, že cesta zpátky už není možná.
Co třeba účast v příštím konkurzu na generálního ředitele Českého rozhlasu?
To se ptáte už moc, o těchto věcech vůbec nepřemýšlím. Ale znovu platí: nikdy neříkej nikdy. Nebudu říkat ano nebo ne, ale kdyby to mělo být teď, řeknu, že do takové volby, jaká byla ta minulá, mě už nikdy nikdo nedostane. Kdybych tušila, že to bude probíhat takovým způsobem, nominaci do volby bych nikdy nepřijala.
Myslíte, že volba byla „nalajnovaná“ dopředu?
Ne tak úplně. Hlavní roli tam opravdu sehrálo to, že volba trvala tak dlouho. Kdyby mi někdo řekl, že to bude trvat rok a půl a celou tu dobu budu kandidovat proti svému jedinému nadřízenému, tak bych řekla, že to nemůže fungovat. Je to docela drsné ponaučení do budoucna…
Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz