Hlavní navigace

Jak se majitel Šlágru soudil kvůli hybridní televizi HbbTV (a potom prohrál)

13. 8. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Šlágr
Majitel televize Šlágr se rozhodl vysílat tři stanice pro chytré televizory prostřednictvím „červeného tlačítka“ – tedy přes funkci HbbTV. Dostal za to pokutu, kterou potvrdil soud.

Co se dá technicky považovat za televizní vysílání? Letos na jaře k této zdánlivě jednoduché technické otázce vydal své stanovisko Nejvyšší správní soud. Až k němu se totiž dostal soudní spor mezi televizí Šlágr a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Provozovateli televizní stanice se nelíbilo, že dostal pokutu 300 tisíc korun za vysílání tří stanic prostřednictvím hybridní platformy HbbTV.

Podstata sporu je jednoduše v tom, jestli je na vysílání televizní stanice v prostředí HbbTV nutná licence. Šlágr touto cestou zkoušel šířit hned tři programy: TV Písnička, Country No. 1 a Šlágr Dechovka. Vysílací rada ovšem v této věci argumentovala, že jde řečí zákona o „vysílání prostřednictvím zvláštních přenosových systémů“, takže Šlágr musí mít potřebné oprávnění.

Šlágr chtěl nutnost licence obejít tím, že o žádné televizní vysílání nejde. „Nedochází k simultánnímu vysílání televizního programu, ale ke zpřístupnění smyčky videí. Nejedná se proto o televizní vysílání,“ vysvětlovali právníci hudební stanice. Své stanovisko podpořili citací z dokumentu na webových stránkách licenční rady, kde je napsáno, že HbbTV je samostatná entita, která není součástí televizního vysílání.

Majitel stanice se proto domáhal zrušení pokuty, protože podle něj nepřísluší Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, aby dohlížela na obsah šířený prostřednictvím HbbTV.

Licenční rada naopak upozornila, že už od roku 2010 je regulováno veškeré televizní vysílání bez ohledu na technologii použitou k jeho šíření, i kdyby to byla třeba mobilní aplikace. A kromě toho Šlágr už jedno upozornění dostal v roce 2016 s připomenutím, že licenci potřebuje, i když signál nešíří tradičními cestami.

Obecně platí, že prostřednictvím HbbTV se divák dostane k obsahu souvisejícímu s vysílaným programem, který je mu zpřístupněn díky propojení televizního vysílání s internetem. Tyto služby nejsou součástí původního televizního vysílání, ale internetovou službou provozovatele – a pak jde skutečně o věci mimo působnost vysílací rady.

„V případě programů TV Písnička, Country No. 1 a Šlágr Dechovka však nešlo vůbec o obsah HbbTV. Jednalo se o situaci, kdy prostřednictvím HbbTV v DVB-T šířeného televizního programu (Šlágr TV) bylo možno po připojení k internetu přes HbbTV přepnout a sledovat televizní programy další. HbbTV tedy plnila funkci technologie, skrze niž se spouštěl stream jiného programu (nedostupného v DVB-T vysílaném na základě internetové licence),“ upozorňuje státní úřad.

V tu chvíli tedy už nešlo o doplňkový obsah, ale o vysílání samostatných stanic.

S názorem státního úřadu se ztotožnil Městský soud v Praze, který žalobu proti pokutě zamítl. Šlágr pak neuspěl ani u Nejvyššího správního soudu, kam se obrátil s kasační stížností. „Pro povinnost provozovat vysílání pouze na základě platné licence nezáleží na technických prostředcích nebo systémech, kterými je vysílání šířeno, neboť rozhodující je, zda vysílání naplňuje zákonné znaky televizního vysílání, tedy zejména znaky lineárního simultánního vysílání,“ rozhodl soudce Karel Šimka.

Diváci HbbTV streamů TV Písnička, Country No. 1 ani Šlágr Dechovka si totiž nemohli vybírat, které pořady budou sledovat. To je velký rozdíl třeba proti videoarchivu anebo internetovým videím, jejichž přehrávání může každý uživatel ovlivnit podle potřeby včetně času, kdy se chce dívat.

Soud odmítl také argumentaci Šlágru, že smyčka videí přece není program, a tím pádem to není ani televizní vysílání, i když je opatřené logem a pořady jsou uspořádané za sebou.

„O pořad se jedná, je-li obsah videosekvence srovnatelný s podobou a obsahem televizního vysílání. Nezáleží však na délce těchto videí ani na srovnatelnosti jejich skladby s programem televizního vysílání. Účelem především je, aby pro takové videosekvence, které jsou simultánním lineárním vysíláním, platily rovné soutěžní podmínky na trhu audiovizuálních mediálních služeb, jako platí pro televizní vysílání,“ poznamenal soudce s odkazem na platné evropské předpisy a výklad Soudního dvora EU.

Šlágru přitížilo, že už jednou zkoušel vysílat TV Písnička a Country No. 1 bez licence prostřednictvím kabelových systémů. „Podstata jednání dlouhodobě svědčí o snaze vymanit se za každou cenu z regulovaného režimu televizního vysílání a získat tím pro sebe konkurenční výhodu,“ napsal soud.

Pokud provozovatel záměrně uspořádá za sebou pořady a divák do nich nemůže zasáhnout, je to z právního pohledu „program“. A pokud je tento program lineárně zpřístupněn a všichni, kdo si ho zapnou, sledují ve stejnou chvíli totéž, je to televizní vysílání.

Soud má za to, že vyjmutí vysílání prostřednictvím HbbTV technologie z regulace by znamenalo obcházení právní úpravy v rozporu s jejím smyslem a účelem regulovat veškeré televizní vysílání bez ohledu na technologii šíření.

BRAND24

Závěr je tedy jasný: pokud je něco sestavené jako televizní vysílání, musí mít příslušnou licenci od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ať už používá jakýkoliv technický prostředek. Jinak by šlo o neférovou výhodu vůči ostatním provozovatelům vysílání.

Stanice, které se Šlágr pokoušel šířit v HbbTV, už nevysílají.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Novinář se zaměřením na média. Dlouholetý účastník i pozorovatel českého mediálního cirkusu. Pracoval v Marketing & Media, Hospodářských novinách a Českém rozhlase.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).