Hlavní navigace

Jak vlády řeší kryptoměny? Některé je staví mimo zákon, jiné daní. Tlak na regulaci sílí

Karel Wolf

Když před rokem začala splaskávat spekulativní kryptoměnová bublina, stala se regulace kryptoměn módním tématem. Kam od té doby postoupila?

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Přestože si stále myslím, že regulace Bitcoinu nedává v principu příliš smysl a je technicky prakticky nevynutitelná (což už ovšem neplatí pro 99 % zbylých digitálních tokenů registrovaných na Coinmarketcapu – čest výjimkám), regulace nové třídy digitálních aktiv je nutné zlo, kterému se dříve či později nevyhneme. I pokud nevznikne zbrusu nová regulace postavená na zelené louce, kryptoměny (nebo jak bankéři rádi říkají „kryptoaktiva“) zasahují do mnoha oblastí současného práva (trestní a občanské, předpisy k platebnímu styku, regulace trhu cenných papírů, ochrana spotřebitele, daňové zákony, regulace komoditních trhů) a je pouze otázkou času, než s rostoucí masou uživatelů i podvodných projektů v ekosystému začne být u kryptoměn dodržování těchto pravidel důsledně vyžadováno.

Faktem je, že měsíc a rok po té, co začala být regulace kryptoměn populárním tématem politických a ekonomických diskuzí, se stále svět dělí převážně na dvě velké skupiny – země, kde nejsou kryptoměny regulovány vůbec, a země (zpravidla autoritativní režimy), kde jsou pro jistotu zakázány. Důvodů pro tuto situaci je více, mezi ty hlavní patří nejistota, jak vůbec kryptoměny uchopit.

Největší regulatorní hlavolamy

Čerstvá studie Centra alternativních financí cambridgeské univerzity a Nomura Research Institute (PDF) například upozornila na tragický nedostatek standardizovaného názvosloví, který brání v uchopení kryptoměn. „Hlavní překážkou analýzy a formulace jasných politik pro vznikající odvětví kryptoaktiv a blockchainu je nedostatek jasné a společné terminologie. Používají se různé pojmy, často zaměnitelné a bez jasné definice. Dokonce termín kryptoaktivum postrádá specifickou definici; je široce používán jako zastřešující termín pro odkazování na digitální tokeny, které jsou vydávány a přenášeny na systémech DLT. Nicméně neexistuje jasná dohoda o dosavadních hranicích,“ píše se v ní.

Jak vidno, v terminologii nemají jasno ani samotní autoři studie, neboť termín DLT (Distributed Ledger Technology) vznikl právě proto, aby se takzvané privátní (rozuměj korporátní a centralizované) blockchainy nějak odlišily od špatnou pověstí zatíženého světa decentralizovaných kryptoměn. V tom zásadním má ale studie pravdu a je skutečnou výzvou pro globální regulátory pokoušet se v takovém prostředí vytvářet nějaký rámec, neboť první, co bude následovat, je hra na kočku a na myš s tvůrci většiny kryptoaktiv, kterých se bude nová regulace dotýkat.

Pak přichází na řadu množství praktických problémů, které pramení z toho, že krypto(měny/aktiva) v sobě spojují vlastnosti nejrůznějších tříd aktiv – decentralizované digitální měny sdílejí charakteristiky měn, movitého majetku, komodit (často také částečně cenných papírů) a peněžních přenosových sítí.

Co je a co není měna

Většina národních států (výjimkou jsou třeba Velká Británie nebo Švédsko) neuznává kryptoměny za měny. Vychází přitom z jednoduché, v zákoně zakotvené podmínky, která výslovně definuje měnu jako zákonné platidlo vlastního nebo jiného národního státu. Ta pak brání formálně uznat jiné měny jako skutečné měny.

Má to svůj důvod. Povolení výjimky by přineslo problém. Měla by se udělat výjimka pro Bitcoin? Pokud ano, bude platit i pro ostatní kryptoměny, na blockchainu založené digitální sběratelské předměty (digitální karty, nebo například CryptoKitties) a ICO/IEO/ATO, které už mají daleko blíže k cenným papírům než ke měnám? Pokud je odpověď opět ano, neměla by stejná pravidla platit i pro jiné formy digitálních měn (například in-game kredity či letecké míle)?

Pokud se naopak o měnu v právním smyslu nejedná, můžeme s klidným svědomím označit kryptoměnu za majetek či aktivum? Z pohledu investora to vypadá logicky a konzistentně. Většina majetku se však nepřesouvá tak často a v tak malých množstvích, jako je tomu právě v případě kryptoměn. To je docela problém, zejména pokud jde o způsob správného a realistického zdanění, ať už jde o kurzové ztráty a výnosy, či platbu DPH. Kryptoměny jsou totiž kromě obchodování skutečně často využívány k placení a rychlost jejich oběhu prakticky znemožňuje se takovým zákonným pojetím řídit.

Podobné chyby se v roce 2014 dopustila americká IRS. Ta se rozhodla z daňového pohledu kryptoměny uchopit jako majetek podléhající krátkodobým a dlouhodobým kapitálovým výnosům (inspirací byly sběratelské mince). To ale znamená, že každý, kdo něco nakupuje za kryptoměny (například kávu), by si měl správně s každou transakcí počítat také kapitálový zisk (nebo ztrátu) vůči pořizovací ceně kryptoměny. Pokud to nedělá, porušuje zákon. Výsledkem je nařízení, které lze jen velmi obtížně dodržet a zatěžuje uživatele i samotný úřad (IRS později situaci vyřešila zavedením minimálního limitu).

Další důvod je technický. Podobně jako internet mají kryptoměny globální povahu, přístup k nim je otevřený a nepotřebuje ke svému fungování svolení autorit. A stejně jako v případě internetu jediné, co je možné efektivně kontrolovat, jsou pouze jeho „okraje“. V případě kryptoměn jsou to body, kde dochází ke konverzi za státem uznávané měny (typicky směnárny a burzy, patří sem ale také bitcoinové automaty). Zde bude snah o regulaci přibývat, zejména pak z důvodu boje proti praní špinavých peněz a daňovým únikům.

To neznamená, že by jednotlivé země na snahu regulovat kryptoměny rezignovaly. Důkazem může být nedávno přijatý regulatorní framework pro kryptoměny ve Francii, který se nyní francouzský ministr financí Bruno Le Maire snaží vnutit i zbytku Evropy. Jednotlivé pokusy o regulaci se však zatím soustředí jen na jeden nebo přinejlepším jen na některé aspekty kryptoměn. Přinášejí pak natolik radikálně odlišné přístupy i výsledky, že můžeme směle tvrdit, že regulace kryptoměn je více decentralizovaná než většina dnešních kryptoaktiv.

Jak si dnes kryptoměny v Evropě stojí?

Evropská centrální banka má kupodivu Bitcoin a další kryptoměny v hledáčku už od roku 2014. V červnu téhož roku vydala pro banky doporučení vyvarovat se nakládání s kryptoměnami až do doby, než vznikne příslušná regulace. Zvolený rok není náhodný, neboť mu předcházel velmi podobný býčí trh, jakého jsme byli svědky v roce 2017. Cena bitcoinu se tehdy během roku zvedla z průměrné startovací hodnoty 90 dolarů (bylo však možné nakoupit i pod 10 USD) až na tehdejší ATH 1163 amerických dolarů na Bitstampu (na Mt. Gox dokonce ještě o něco výše).

Zájem regulátorů obecně – zdá se – přitahují hlavně bubliny. Evropský soudní dvůr v říjnu 2015 oficiálně osvobodil bitcoinové transakce od břemene daně z přidané hodnoty a de facto jim tak potvrdil statut finanční služby. Od té doby ovšem tlak na regulaci stoupá.

V roce 2016 přišel Evropský parlament s návrhem vytvořit komando pro monitoring kryptoměn v souvislosti s praním špinavých peněz a financováním terorismu, v lednu 2017 zase Evropská komise s návrhem povinnosti pro kryptoměnové burzy a peněženky identifikovat podezřelé aktivity.

Jednotná evropská regulace

Letos v lednu vydal hlídací pes evropského bankovnictví, Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority), zprávu, která shrnuje výsledky jeho ročního zkoumání kryptoměn a digitálních tokenů a naznačuje v ní potřebu jednotné evropské regulace kryptoaktiv. Report vidí jako problematický fakt, že valná část aktivit zahrnující kryptoaktiva nespadá pod právní předpisy EU v oblasti finančních služeb a jednotlivé státy k nim proto přistupují individuálně (od aktivního přístupu Německa a Francie až po zcela pasivní státy jako Česká republika).

Firmám a dalším emitentům tokenů to následně poskytuje prostor pro regulatorní arbitráž a obcházení pravidel v zemi, do které prodávají své služby. Firma tak například zvolí jako své sídlo stát s benevolentním nebo nejasným postojem, ale díky internetové povaze svého byznysu je stále schopna nabízet své produkty i v zemích EU, které podobné produkty zakazují, nebo omezují.

Jako konkrétní příklad report uvádí německý zákaz „kryptoderivátů“. EBA navrhuje jednotný přístup, který zajistí ochranu spotřebitele, lepší provozní odolnost a integritu trhu. Vyzval proto Evropskou komisi, aby nechala vypracovat analýzu nákladů a přínosů jednotné evropské regulace.

Regulovat, či neregulovat?

Zatím si ale jednotlivé členské země EU přístup ke kryptoměnám řeší podle vlastní legislativy s tím, že kryptoměny jsou legální ve všech členských zemích. Nově začala důkladněji regulovat kryptoměny Francie (důvodem je hlavně snazší zdanění), která ale už dříve regulovala kryptoměnové směnárny a řešila i danění zisků z kryptoměn a dalšího navázaného byznysu.

Vlastní regulatorní rámec pro kryptoměny má také Německo, kde mají kryptoměny status účetní jednotky a jsou chápány jako privátní peníze. To s sebou přináší určité výhody (lze v nich například platit daně, jsou legálně obchodovatelné), ale také některé nové povinnosti. Čestnou zmínku zaslouží také Velká Británie, která uznává kryptoměny jako privátní peníze, takže se na jejich výměnu za fiat nevztahuje DPH, oproti tomu zisk a ztráta z nabytí hodnoty už podléhají zdanění.

Ve Slovinsku je oficiálně zdaněna těžba a prodej zboží za kryptoměny, ve Švýcarsku, které není členem EU, ale zůstává součástí Schengenského prostoru, na kryptoměny navázaný byznys podléhá zákonu o praní špinavých peněz a vyžaduje bankovní licenci. V Norsku jsou kryptoměny aktivem a podléhají dani z prodeje, ve Švédsku kryptoměny spadají pod finanční dohled a jsou chápány jako měna. Sousední Slovensko loni využilo novelu zákona o dani z příjmu ke zdanění příjmu vzniklého při výměně kryptoměny za zboží a při obchodování s kryptoměnou, celá právní úprava je ovšem natolik vágní, že je zatím prakticky nevymahatelná.

Úplně neregulované jsou v Evropě kryptoměny na Kypru, v Chorvatsku, České republice, Polsku, Rumunsku, Dánsku, Estonsku, Bulharsku, Řecku, Itálii, Maltě, Portugalsku, Belgii, Irsku a Nizozemsku. Legální jsou kryptoměny dokonce i v Turecku, které součástí EU není.

Situace za velkou louží

USA v současné chvíli ještě nemá jednotnou politiku ohledně regulace kryptoměn, na základě aplikace současných právních předpisů a filosofie „když to kváká jako kachna, bude to pravděpodobně kachna“ si je ale pod svou pravomoc nárokuje minimálně pět úřadů.

The Consumer Financial Protection Bureau (CTFC) byl vůbec prvním regulátorem, který formálně povolil první veřejné obchodování kryptoměnových derivátů. Komise pro cenné papíry (SEC) už pro změnu zastavila rozjezd několika ICO. Dále je tu The Commodity Futures Trading Commission (CFTC), ale také výše zmiňovaná Internal Revenue Service (IRS).

fin19-tip-applepay

Pokud provozujete tzv. „Money Service Businesses“, spadáte navíc ještě pod přísný dohled úřadu FINCEN (Financial Crimes Enforcement Network), tento problém se týká především burz a směnáren, z obliga jsou naopak těžaři kryptoměn. Kryptoměny jsou díky IRS v USA vnímány jako forma majetku, ze kterého se daní kapitálové ztráty a výnosy. Kryptoměny získané těžbou se zúčtují jako běžný příjem.

Daň z přidané hodnoty si řeší každý stát individuálně. Specifickým případem lokální regulace je NY BitLicense, která obyvatele státu New York oficiálně opravňuje k obchodování s „virtuálními měnami“ a jejich držení pro ostatní.

Kde ve světě zůstávají kryptoměny ilegální

  • Bolívie: Central Bank of Bolivia přišla v roce 2014 se zákazem aktivit navázaných na Bitcoin a v květnu 2017 zde bylo zatčeno 60 propagátorů kryptoměn.
  • Ekvádor: Bitcoin a kryptoměny zde byly oficiálně zakázány v roce 2014, používání kryptoměn v Ekvádoru navzdory tomu stoupá.
  • V Asii jsou kryptoměny zakázány v Kyrgyzstánu a Bangladéši, v Číně smí kryptoměny (mají zde statut privátních peněz) držet jednotlivci (vlastnictví a transfer je legální), ale ne instituce a jsou zde zakázána ICO. Hlavní regulatorní rámec zde tvoří oběžníky 2013 a 2017 People's Bank of China. Zajímavostí je, že jedinou čínskými regulátory oficiálně rozpoznanou (a tudíž tolerovanou) kryptoměnu představuje Bitcoin, ty ostatní se vznášejí v právním vakuu. 
  • Rusko v lednu 2014 vydalo varování, že používání „peněžních náhrad“ (kam na základě výčtu spadá i Bitcoin) místo rublu je nezákonné, od té doby se ale připravuje oficiální regulace kryptoměn, jejíž přesná podoba zatím ale stále není známa. Putin chtěl mít její finální podobu přijatou do července tohoto roku.
  • Saúdská Arábie, Libanon a Jordánsko varují před používáním kryptoměn, ale nejsou zde zatím ilegální.
  • V Indii platí už pár měsíců zákaz obchodování s kryptoměnami, ale jde pravděpodobně jen o dočasný stav, než vznikne patřičná regulace.