Máte, řekněme, poněkud atypicky situované sídlo, alespoň já bych vás asi na rektorátu ČVUT nehledal. Jaká je vaše vazba na tuto vysokou školu?
CESNET skutečně sídlí v budově, kde sídlí rektorát ČVUT (budova ale nyní patří VŠCHT Praha), ale jinak funguje odděleně. Viděl jste, že máme například vlastní recepci. Může vám to připadat trochu zvláštní, ale má to své, poměrně logické důvody. První možnost začlenit se do rozlehlých počítačových sítí přišla až po roce 1989. Přestože technologicky i po stránce sociálních vazeb by to problém nebyl, ale americká komise COCOM tomu nepřála.
V roce 1990 jsme se tedy ihned chopili příležitosti a obnovili již dříve navázané kontakty s představiteli sítě EARN, což byla evropská odnož americké sítě BITNET. Ta byla součástí sítě mainframů, tehdy ještě pod patronací IBM. Objednali jsme pevný datový okruh do Lince. Tento okruh běžel na proprietálním protokolu SNA (9,6 kbit/s). V této době se ještě běžně digitální datové okruhy pro koncové použití nebudovaly. Datový okruh byl pak většinou řešen tak, že se na analogovou linku umístil modem. Řízení takovéhoto mezinárodního datového okruhu bylo poměrně náročné. My jsme měli to štěstí, že jsme disponovali know-how kontakty na univerzitu v Linci a také nezbytnými finančními prostředky.
Jaká je historie vzniku CESNET, nebo možná jinými slovy, jak se z koordinátora mezinárodního datového okruhu společnost dopracovala až k současné Optické síti národního výzkumu?
V pozdější fázi provozu výše zmíněného okruhu se objevila možnost využít tuto linku také pro Internet. Díky grantu se nám podařilo osadit tento okruh modemy, které umožňovaly ze stejné linky dostat dvojnásobný datový tok, tedy 19,2 kB/s. Tato kapacita se rozdělila prostřednictvím multiplexu, takže ve finále jela půlka okruhu dále na SNA a druhá polovina po TCP/IP. V konečné fázi jsme pak dokázali využít celou kapacitu okruhu jenom pro TCP/IP. Tento projekt běžel stále ještě pod hlavičkou ČVUT. Mluvíme nyní o letech 1990–1991.
Jan Gruntorád
- narozen 1951
- vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a v roce 1989 obhájil disertační práci na katedře telekomunikací ČVUT v Praze
- byl koordinátorem projektu, v rámci kterého byl v roce 1992 poprvé přiveden Internet do Československa
- v roce 1994 dostal cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za projekt a realizaci sítě CESNET
- byl jedním z iniciátorů založení sdružení NIX.CZ, byl prvním předsedou výkonného výboru NIX.CZ
- přispěl k založení CZ.NIC
- od roku 1996 dosud je ředitelem sdružení CESNET
- více než pět let je konzultantem NATO pro oblast Kavkazu a je koordinátorem projektu NATO, v rámci kterého se staví akademická internetová síť v Azerbajdžánu
- je ženatý, má tři dospělé dcery
V tomto roce jsme také přišli společně s Ministerstvem školství s návrhem projektu postavení sítě založené na protokolu TCP/IP. Tato síť nesla název Počítačová síť vysokých škol připojená do Internetu. V roce 1992 nám na tento projekt Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uvolnilo 20 milionů korun, což byla v té době poměrně vysoká částka. V tento moment se začal rodit CESNET coby počítačová síť, v této době jej ještě stále provozovalo ČVUT.
Kdo v této době mohl CESNET využívat?
Dominantně síť využívali lidé z kateder vysokých škol, které učily spřízněné obory. To znamená, že zde byli lidé z kateder kybernetiky, počítačů či telekomunikací. Teoreticky byla ovšem síť otevřená všem veřejným vysokým školám, nicméně ty ji využívaly z počátku jen velmi sporadicky a nedůvěřivě. Síť byla otevřena jak vědeckým pracovníkům, tak řadovým zaměstnancům a studentům, tento požadavek souvisel s tím, že peníze na síť šly z prostředků ministerstva školství, později se do sítě připojila Akademie věd České republiky.
Jak se CESNET začal překlápět do modelu, který naplňuje dnes?
V době, o které jsem hovořil, představoval CESNET prakticky první TCP/IP počítačovou síť v republice. Vzhledem k tomu, že jsme byli první sítí připojenou k Internetu, začal narůstat zájem o připojení mezi komerčními organizacemi a subjekty. Těmto tlakům jsme nakonec vyhověli a začali tyto organizace připojovat do sítě formou takzvané vedlejší hospodářské činnosti škol. V této podobě všechno bez problémů pokračovalo až do roku 1995, kdy komerční poskytovatelé připojení k Internetu vhodně zalobovali na Ministerstvu školství, které nám ještě v tomto roce zastavilo financování. Tento krok odůvodnilo tím, že si za stávajícího modelu fungování mohou provoz zaplatit sami uživatelé. Dostali jsme tím pádem v podstatě nůž na krk a bylo jasné, že ve stávající podobě zkrátka CESNET pokračovat nemůže.
Tato situace nás donutila k několika opatřením. V březnu 1996 tak vznikl právní subjekt CESNET, což bylo a do dnešního dne také stále je sdružení všech veřejnoprávních vysokých škol a Akademie věd. V červenci téhož roku jsme pak od ČVUT převzali provoz samotné sítě.
Jaká byla, nebo spíše stále je, forma tohoto právnického subjektu?
Jedná se o zájmové sdružení právnických osob. Tento model se ukázal jako velmi životaschopný a později ho od nás převzaly další subjekty působící v oboru. Jako příklad mohu uvést sdružení NIX.CZ nebo CZ.NIC.
Zároveň, což je neméně důležité, jsme v této době podali žádost o nový grant na Ministerstvo školství. Tento grant se týkal nového projektu sítě na postavení sítě TEN-34 CZ, což byla nová generace sítě, běžící na tehdy zcela neuvěřitelné kapacitě 34 MBit/s. Později došlo ještě k jejímu upgrade na TEN-155 CZ.
Následně jsme v roce 1999 akademické klienty, to znamená vysoké školy a Akademii věd přesunuli na TEN-34 CZ, čímž jsme je důsledně oddělili od komerční klientely. V roce 2000 jsme pak pomalu zastarávající síť CESNET prodali společnosti Contactel. Tímto krokem jsme se očistili od komerční sféry a od této doby musí každý připojovaný zákazník důsledně splňovat podmínku, která říká, že budou síť využívat výhradně pro vědecko-výzkumnou a pedagogickou činnost.
Na základě jakých kritérií jsou případní uživatelé posuzováni?
Pokud se chce nějaká organizace připojit do CESNETu, měla by hlavní náplň její činnosti být nekomerčního charakteru. Na druhé straně to neznamená, že její součásti nesmí být žádný komerční subjekt. Hlavním posuzovacím kritériem zpravidla bývá zakládací listina, případně stanovy společnosti s přihlédnutím k jejím dosavadním aktivitám. Kvalifikovat se vedle škol mohou vědecké ústavy, ale hypoteticky také výzkumné ústavy komerčních organizací. Tento trend, který je zcela běžný v anglosasky mluvících zemích, ale bohužel v Česku není zatím příliš rozšířený.
Říkal jste, že původní síť CESNET byla prodána, ale sdružení nese stále její název, proč nedošlo k přejmenování?
Nebyl důvod název měnit, sdružení CESNET dnes provozuje síť CESNET 2, která je postavena na zcela nové infrastruktuře (jádrem jsou optická vlákna) a naše role je, aby naše služby byly vždy o několik kategorií lepší, než nabízené služby komerčního charakteru. Cílem našeho výzkumného záměru je poskytování co nejlepších služeb našim uživatelům a snaha prosazování nových technologií a vůle hnát pokrok kupředu.
Jak jste na tom kapacitně dnes?
Páteř sítě v ČR, tedy úsek mezi Prahou a Brnem, je momentálně osazen čtyřmi 10Gbit/s okruhy a do zahraničí máme konektivitu 45 Gbit/s.
Fungujete zcela odděleně od komerčních sítí? Jak je to s vaším členstvím v NIXu?
Na této rovině odděleně pochopitelně nefungujeme, jsme stále členy NIXu, a to ne ledajakými. Jak možná víte, jsem dokonce zakládajícím členem tohoto sdružení. Vedle toho jsem také členy CZ.NIC.
Coby výzkumný projekt jste určitě navázáni na některé zahraniční sítě a nadnárodní organizace, můžete alespoň některé jmenovat?
Jsme součástí CEENet (Central and Eastern European Networking Association), což je organizace zabývající se koordinací mezinárodních telekomunikačních aktivit ve střední a východní Evropě. Dále je to například DANTE (Delivery of Advanced nework Technology to Europe), nezisková organizace orientovaná na provozování sítě GÉANT, tj. sítě pro akademické instituce evropských států, TERENA, GLIF, konsorcium Internet2, PlanetLab a některé další.
Jaké výzkumné projekty v současné době naplňujete?
Od roku 2004 řešíme výzkumný záměr Optická síť národního výzkumu a její nové aplikace, ten by měl skončit v roce 2010. Tento projekt již má své výsledky. Vyvinuli jsme například zesilovače pro optická vlákna. Po jejich nasazení je možné překlenout 250 až 300 km bez nasazení nějakého překlenovacího prvku. Dnes, prostřednictvím technologií dostupných na trhu je možné běžně osadit 70 až 90 km, ale to je již velmi problematická hranice. V oblasti optického multicastu jsme v roce 2008 podali přihlášku na mezinárodní patent na metodiku replikace packety přímo v optické doméně bez nutnosti převodu do elektrické domény.
Kromě optických technologií se věnujeme také monitorování, disponujeme poměrně silnou skupinou, která zkoumá možnosti nasazení technologie hradlových polí. Vyvinuli jsme například skupinu karet do PC, které umí provádět analýzu packetů v rychlostech 10 až 40 Gbit/s.
Dále se věnujeme například bezpečnosti, kolaborativnímu prostředí, multimediím (CINEGRID), medicínským aplikacím, gridovým technologiím (Metacentrum) a některým dalším aktivitám. Nezapomínáme pochopitelně ani na IP sít.
Prosazujete IPv6?
Snažíme se, naše síť je takzvaně dual stack. Toto je však spíš otázka na samotné uživatelé sítě, kteří jsou v zavádění IPv6 zatím trochu laxní. Existuje teorie, že zatím neexistuje pro IPv6 odpovídající obchodní model. Jednou z killer aplikací pro IPv6 by mohly být mobilní telefony přizpůsobené pro internetové end to end služby.
Děkuji za rozhovor.
Zažili jste počátky českého Internetu?
