Jenže pak přišly soudní spory o regulérnost soutěže, průtahy se schvalováním harmonogramu digitalizace a přetahovaná s Novou a Primou, jimž stát neprozřetelně prodloužil oprávnění pro analogové vysílání, aniž si uvědomil, že jejich frekvence bude potřebovat pro budování digitálních sítí. Za dva roky od udělení digitálních licencí se televizní trh v České republice stačil neskutečně proměnit.
V létě 2006 do tuzemska vstoupila levná satelitní služba Digi TV, již si aktuálně předplácí zhruba 300 tisíc zákazníků. V satelitní službě CS Link se po letech marných jednání objevila televize Nova a rázem stoupl zájem o přístupové karty k této platformě (dnes má CS Link prostřednictvím dvou distributorů přístupových karet odhadem téměř půl milionu zákazníků).
Na podzim 2006 odstartovala placená digitální televize přes pevnou linku O2TV, která brzy dosáhne hranice 100 tisíc abonentů. Následovali ji další operátoři digitální televize přes internetový protokol (IPTV) a loni v létě přišla dominantní kabelová společnost UPC s digitální kabelovou televizí. Tu si nyní předplácí téměř 200 tisíc domácností. Diváci, natěšení z médií na nové digitální programy, zkrátka přestali čekat, až se k nim dostanou pozemní cestou.
Vyplatí se tedy novým digitálním televizím platit enormně drahé pozemní vysílání? Notabene když roční poplatek ze celoplošné pokrytí vyjde na padesát až osmdesát milionů korun? Satelit vyjde desetkrát levněji, v kabelovkách nebo IPTV televize vysílají zadarmo, nebo jim dokonce provozovatelé těchto služeb platí za to, že je můžou nabízet svým zákazníkům.
Například pro Óčko jsou poplatky od kabelovek docela zajímavým přivýdělkem, ale pokud by vysílalo zdarma v celé republice pozemní cestou, kabelovky by mu už nemusely nic platit. Nové digitální televize si totiž loni na podzim do tzv. diginovely vysílacího zákona prosadili povinnost, že je každý kabelový operátor musí nabízet zdarma v nejnižší programové nabídce, tedy naprosto všem svým klientům.
Vtip je v onom slůvku „zdarma“. Jestliže by si televize Óčko požádala o kompenzační licenci pro celoplošné zemské digitální vysílání, přešla by z pozice placeného programu do role bezplatné stanice, kterou kabelovky vysílají zdarma, ale také jí nic neplatí za to, že je součástí jejich programové nabídky. A to už stojí za zamyšlení, jestli o takovou pozemní licenci žádat, když se pozemně dá vysílat i bez ní – jako převzatý program ze satelitu (tak Óčko momentálně pozemně vysílá v Praze, Brně, Ostravě a Plzni).
Óčko dnes přijímají dva miliony českých domácností. Každý, kdo měl o tuto televizi zájem, si k ní už cestu našel. Jakýkoli další divák získaný prostřednictvím celoplošné licence pro zemské digitální vysílání by byl pro tuto televizi tak drahý, že by se jí v porovnání s vynaloženými náklady na distribuci signálu k němu nevyplatil. Pokrýt největší města je výhodné, ale trvat na sedmdesáti procentech území, jak celoplošnost definuje zákon, je neekonomické.
Óčko by podle svého ředitele Jiřího Balvína rádo přehodnotilo způsob, jakým se ona celoplošnost vypočítává. Chce do ní zahrnout i diváky satelitní, kabelové a IP televize. Jenže v případě pozemního příjmu se za celoplošnost považuje vše nad sedmdesát procent pokrytého území, a zákon už neříká, že to znamená, že diváci na tomto území musí Óčko sledovat. Kdyby se stejným metrem měřilo ostatním platformám, přes satelit Óčko pokrývá už sedm let sto procent území České republiky.
Pokud to myslí Jiří Balvín tak, že by se pokrytí vypočítávalo podle počtu domácností, které přijímají některou z digitálních služeb, přes něž Óčko vysílá, byla by to jiná. Jenže kdo by takový průzkum dělal a kdo by ho zaplatil, když malé digitální televize nemají peníze ani na peoplemetry?
Z původní výhody šestice nových digitálních televizí – vstupu na uzavřený trh volně šířených, pozemně vysílajících televizí – se rázem stal balvan a riziko, do kterého se nebude chtít každému. Kolik televizí se nakonec rozhodne o kompenzační licenci nepožádat?
Kratší verze tohoto komentáře vyšla v ekonomickém deníku E15
ČLÁNKY DO MAILU