Ačkoli to František Fuka patrně neměl vůbec v úmyslu, ve své nedávné glose Google Macht Frei? se dotkl velice zajímavého trendu.
Původním úkolem glosy bylo upozornit, že Google je (s trochou nadsázky) schopen uspokojit každou uživatelovu potřebu. Aniž by bylo třeba vykročit mimo jeho virtuální hranice. Domnívám se však, že tuto myšlenku lze snadno zevšeobecnit a vztáhnout – na celý web.
Obzvláště si to myslím od okamžiku, kdy jsem na weblogu Kottke.org minulý týden narazil na blogspot Some „web as platform“ noodling, v jehož těle se mj. píše následující:
„Jinými slovy, distribuované systémy ukládání dat by měly nahradit systémy lokální. A nikoli pouze ty pro ukládání dat, ale rovněž ty pro jejich zpracování / filtrování / formátování. Vezměme si do extrému příklad weblogu – můžete používat TypePad pro psaní záznamu; Flickr pro ukládání svých fotografií (…); mít svůj kalendář na Upcoming (…); používat Gmail jako email; používat autentizační systémy TypeKey či Flickr pro správu identity (…).“
Stačí drobná retrospekce, abych si uvědomil, o jak brilantní a přesný postřeh se jedná!
Sám jsem již takříkajíc napůl cesty k tomuto distribuovanému modelu. Na maily používám (placenou) emailovou službu Runbox. O něco později jsem se rozhodl využít služeb Bloglines a přesunout „na web“ své RSS kanály. Nejnověji si oťukávám geniální službu del.icio.us pro ukládání a třídění záložek (bookmarků).
Pokud mám v tomto ohledu zkoumat své motivy, pak je to především přenositelnost (nezávislost na konkrétním místě či počítači) a snaha o určitou datovou úspornost, neb jsem častým uživatelem mobilního připojení. U RSS navíc může hrát jistou roli snaha o jakési datově-ekologické chování k jednotlivým serverům.
Osobně se domnívám, že zejména s ohledem na nástup Google bude tento „webocentrický“ trend nadále nabírat na důležitosti.
