České technologické firmy se v posledních letech považovaly za samozřejmé vítěze žebříčku Deloitte Fast 50 CE. Když v roce 2021 pražský fintech FTMO vykázal růst tržeb o 39 432 procent, přepsal rekordy všech dřívějších vítězů soutěže za celých 22 let její existence. Firma, která umožňuje traderům obchodovat s cizím kapitálem, se na vrchol dostala ještě třikrát. Podobně překvapila Diana Biotechnologies s růstem 100 314 procent v kategorii mladých firem. České startupy jako Prusa Research, Kiwi.com či DoDo se staly synonymem regionálního úspěchu.
Potud se zdá, že Česko je technologickým lídrem regionu, do nějž se počítá také Slovensko, Polsko, Chorvatsko, Maďarsko, Bulharsko, Litva, Rumunsko a Srbsko. Jenže náznaky a čísla ukazují, že svou přesvědčivost ztratilo.
„Letošní ročník byl pro Česko úspěšný. Rádi každoročně zdůrazňujeme dominanci České republiky. Ale už je zcela jasné, že firmy z jiných zemí jsou nám za zády, v horším případě nasazují zajímavé technologie trochu dříve,“ komentuje Kateřina Novotná, partnerka Deloitte a lídryně programu Fast 50 za Česko. Podle ní nejde tolik o kvantitu, jako spíš o kvalitu firem. „A v tom vidíme, že Česká republika může začít trochu kolabovat,“ hodnotí.
Z 19 českých firem, které kralovaly v žebříčku v roce 2021, v roce 2025 zbylo čtrnáct. Dominantní 38procentní podíl se scvrkl na 28 procent a poprvé v historii nás v tomto počtu dorovnalo Polsko. Podíl českých společností v žebříčku, který se snížil o deset procentních bodů za pět let, představuje nejnižší zastoupení Česka v historii soutěže. A během toho Slovensko po letech stagnace zaznamenalo v roce 2025 skok na osm společností, dvojnásobek proti předešlému roku. Rozdíl mezi nejrychleji rostoucími českými firmami a zbytkem žebříčku se zároveň výrazně zploštil. Čísla sice do určité míry ovlivňují „rakety“, ty opravdu zásadně rychleji stoupající společnosti, které se vymykají průměru – ale v posledních letech se přestaly objevovat.
„Stávající směr, kterým trh v Česku šel, se začíná vyčerpávat. Dlouhodobě jsme jeli na model, který představil úspěšný sektor e-commerce a dokázal generovat další a další nápady s oborem spojené. Tento proud ale začal vysychat,“ popisuje Jiří Sauer, garant programu Technology Fast 50 CE. Naráží na Česko jako e-shopovou velmoc, Alza, Mall, Rohlik.cz nebo logistická firma DoDo vyrostly právě na této vlně. Rozvíjely pro technologie, které se s e-commerce pojí. Jenže oboru se po covidovém růstu už tolik nedaří.
Česko má v žebříčcích Deloitte významný podíl softwarových firem, ale ani to není podle Sauera dobrá zpráva. „Je to něco, co dokáže za chvíli nahradit umělá inteligence nebo výrazně efektivní algoritmy. Není to tedy odvětví, kde bychom dokázali dlouhodobě něco zajímavého budovat,“ hodnotí.
„Je to jako když víte, že má přijít bouřka. Poznáte, že se blíží změna, i když to třeba nedokážete úplně popsat. Tento ročník působí stejně. Mění se to, žebříček se zploštil a my čekáme, co vystřelí nového,“ říká Sauer. To „něco“ má být změna spojená s umělou inteligencí, ale právě u ní Česko naráží na překážky.
Dělníci, co nechtějí data
Zkraje roku 2026 se konalo hned několik setkání s tématem toho, co nás v oblasti technologií čeká nejen v příštích 12 měsících. A všechny se točily kolem umělé inteligence a změn, které v praxi už skutečně přináší – v průmyslu, tedy ve výrobě, službách i v tom, jak firmy fungují.
Technologie mají projít významnou proměnou s tím, jak se do praxe zapojuje umělá inteligence. Microsoft uvádí, že umělá inteligence je nejrychleji adoptovanou technologií v historii, překonávající internet i chytré telefony. Během necelých tří let využilo nějaký generativní AI nástroj více než 1,2 miliardy lidí. Na konci roku 2025 používá generativní AI zhruba každý šestý člověk na světě.
A Česko? Zavádění AI na zdejší způsob nás podle technologických firem pravděpodobně na vrcholu žebříčku neudrží.
Sára Polak, která kromě svých dalších aktivit působí na CIIRC ČVUT a Oxfordu a pomáhá při zavádění technologických projektů do praxe, ukázala, že stopku někdy způsobí i odpor ke změnám, který se vytvoří uvnitř společnosti. „Vím o případu, kde dělníci cíleně sabotovali data pro daný projekt, protože se báli, co se stane, pokud technologie uspěje. Po třech měsících pilotu z toho vyšel nesmysl,“ popisuje. Je to jeden z případů, jak firmy ztrácejí důvěru v technologii. A takových podle ní není málo.
Situaci zásadněji nemění ani nové projekty českých a slovenských technologických startupů. Pro mnohé z nich je totiž nepřekonatelným problémem dostat své řešení do podniků. Vyhráno nemají, ani když už se jim podaří zajistit si pilotní fungování svého projektu a s danou firmou tak řešení testují. „Spousta startupů čelí i kvůli přeregulovaném prostředí zoufalé situaci. Potřebují, aby jim za každou cenu pilotní nasazení ‚vyšlo‘, protože jinak větší zakázku nedostanou,“ říká Sara Polak.
Další experti připomínají mentální rozdíl tvůrců takových řešení. „Typicky startupy, které dělají něco pro průmysl, neumějí ty projekty prodat. Ale ta technologie je geniální. Přesně v opačném gardu proti Americe: tam o tom skvěle mluví, ale technologie nestojí za nic,“ zjednodušuje Michal Šmída, CEO společnosti RockawayQ, která investuje do technologických firem napříč zeměmi Evropy.
A pokud to všechno inovátoři překonají, můžou ještě narazit na finanční bariéru. „Zákazníci to nechtějí platit. Mají rozpočet na investice a porovnávají to se strojem, který není technologicky připravený,“ popisuje Jan Hvížďala, spolumajitel a CEO společnosti JHV- Group. Finance zároveň směřují české společnosti k tomu, aby si stroje a technologie pořizovaly v Asii. Michal Fichtner, který řídí digitalizaci výroby ve firmě Continental, popisuje, že stoupá závislost na čínských dodavatelích. Stroje nabízejí levněji i rychleji. „Když si objednáme výrobní linku, dostaneme ji za třetinu času,“ nastiňuje.
Jindy firmy odradily už dřívější pokusy zavést technologická řešení, která ale stála na špatných datech, příliš zjednodušeném postupu nebo nepochopení provozu v dané firmě. V takovém případě se do druhého pokusu tím spíš nehrnou, popisují odborníci.
Specifickým tématem je automatizace, kterou v továrnách rozvíjejí roboti. Jan Hvížďala vysvětluje, že robotizace je v Česku pozadu. Podle dat Mezinárodní federace robotiky má Česko asi 207 robotů na deset tisíc zaměstnanců, zatímco Německo 429, Čína 470, Singapur 770 a Korea 1012. „Hodně se mluví o automotive, tam je situace lepší, to je asi 700 robotů na deset tisíc zaměstnanců,“ říká Hvížďala.
Problém s návratností
Co do čísel teoretického zacházení s AI se tuzemsku stále daří – podle průzkumu České asociace umělé inteligence a Hospodářské komory nyní plánuje 78 % firem spustit alespoň jeden nový AI projekt. „Umělá inteligence v průmyslu přestává být experimentem a stává se produkční technologií,“ myslí si Šmída z RockawayQ. „České firmy mají chuť AI využívat, ale často jim chybí lidé, know-how a jasná pravidla,“ popisuje nicméně Lukáš Benzl z ČAUI. Většina podniků navíc podle asociace přiznává, že zatím neumí přesně měřit návratnost investic do AI.
„Byl bych rád, kdybych mohl říct, že Česko v AI v rámci regionu vede,“ zamýšlí se Sauer. Konkrétně Fast 50 je ale specifický žebříček, který hodnotí růst firem za poslední tři roky, a ty s umělou inteligencí jako hlavním byznys modelem tak zatím nemůžou být jeho součástí – obvykle jsou příliš mladé. „AI zatím u umístěných českých firem nevidíme tak často, jako v Polska nebo v Pobaltí. U českých firem se zatím objevují spíše jednotlivé velmi specializované případy – například Flowpay, které se letos dokonce podařilo prosadit v AI kategorii žebříčku Fast 50. To považuji za vynikající úspěch,“ říká.
„Jsme dražší než Polsko a Maďarsko. Pokud nebudeme nabízet technologickou přidanou hodnotu, výhoda se rychle vyčerpá,“ myslí si Hvížďala.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU