Je obecně vžitou představou, že vznik takové domény by byl kladným krokem, jehož výsledkem bude ochrana nezletilých uživatelů Internetu. Jiného názoru jsou však autoři RFC 3675, kteří ve svém dokumentu rozebírají mj. právní a filozofické problémy, jež by takový počin s sebou přinesl. Nabízím vám stručné resumé jejich postřehů.
Nápad na „dospělou“ doménu se poprvé objevil ve Spojených státech v říjnu 1998 v rámci doprovodné zprávy Child Online Protection Act. Zde se konstatuje, že pro vznik dospělé domény neexistují žádné technické překážky a že by se tímto způsobem snadno daly blokovat webové stránky s obscénním obsahem.
Myšlenku vzniku dospělé domény ihned podpořil ve svém dopise americkému ministerstvu obchodu British Telecom; stejně zareagoval jeden z předchůdců ICANN, komise GTLD-MOU. Pozitivně se k celé věci postavili taktéž někteří představitelé erotického průmyslu, jako například Seth Warshavsky z Internet Entertainment Group.
Proti byli naopak jiní zástupci erotického průmyslu, kteří prohlásili, že vznik nové domény není nutný a že budou ve své činnosti nadále pokračovat v doméně .com. Záporný postoj zaujaly i určité konzervativní kruhy ve Spojených státech, jež požadovaly vyřešení problému legislativně.
Z následné diskuse vzešly dva nápady. První – méně známý – navrhoval vytvoření tzv. červených a zelených zón prostřednictvím regulovaného přidělování IP adres. Druhý požadoval ustavení domén .xxx a .kids pro vymezení „závadného“ a „nezávadného“ obsahu. Tyto dvě domény byly poté navrženy ICANN při rozšiřování kořenové zóny v roce 2000.
V říjnu 2000 však ICANN během prvního kola celého procesu obě žádosti smetl ze stolu. Důvody nebyly zcela jasné – tehdejší předsedkyně ICANN Esther Dyson řekla, že erotický průmysl nebyl zcela ve shodě, pokud jde o zavedení domény, takže by bylo její prosazení problematické.
Když dojde na obscénní materiál, každý člověk, soud a vláda má odlišný pohled na to, co je přijatelné a co už nikoli. Tyto postoje se rovněž mění v čase a co bylo v jednom městě a roce košer, může v dalším vzbudit protesty. Legendární je výrok jednoho z amerických soudců, jenž na dotaz, jak by definoval pornografii, prohlásil: „Nevím, ale poznám ji, když ji uvidím.“
Aby měla dospělá doména smysl, museli by se na jejím obsahu shodnout všichni správci národních domén, což je čirá utopie. Saudská Arábie, Irán, Severní Nigérie nebo Čína zcela jistě budou mít odlišný pohled na to, co je obscénní, než například Holandsko, Dánsko či jiné liberální země.
Kromě toho, internetoví vydavatelé investovali nemalé částky do vybudování značek v doméně .com a je velmi nepravděpodobné, že by se jich dobrovolně vzdali. Většina z nich by patrně zprovoznila doménu .xxx jako variantu doméně .com, což by současný problém nijak neřešilo.
Navíc American Civil Liberties Union (stejně jako ostatní členové Global Internet Liberty Campaign) upozorňuje na to, že by v této doméně mohli snadno skončit i internetoví vydavatelé, kteří otevřeně píší o plánovaném těhotenství, prevenci AIDS, homosexualitě a dalších společensky ožehavých tématech.
Rovněž zde vniká další problém, protože jako obscénní může být označena spousta témat: sex, násilí, nenávist, kacířství, podvracení, urážení, nelegální drogy, rouhání, politická nekorektnost, oslavování zločinu a mnoho jiných. Sami si dovedete představit, pod jakým tlakem by se pak ocitla instituce, jež by měla „třídění“ na starosti.
Z právního a filozofického hlediska je tedy vznik dospělé domény učiněný nesmysl. Stejný nesmysl je to rovněž z hlediska technického a bezpečnostního, což by s sebou neslo nejen komplikace lingvistické, ale taktéž konflikty s konkrétními protokoly a dalšími prvky Internetu v závislosti na zvoleném řešení. Více si můžete přečíst v již zmíněném RFC 3675.