Hlavní navigace

Statické připojení

Sdílet

-

Technologií pro bezdrátový přístup k Internetu existuje celá řada. V zásadě je lze rozdělit podle koncepce na dvě. První je založena na komunikaci dvojice bodů (neboli point-to-point), které si předávají data a neumožňují žádný jiný způsob komunikace. Říká se jim dvoubodová pojítka (také mikrovlnná pojítka či prostě pojítka), protože mezi sebou „pojí“ dvě místa. Používají se spíše k budování páteřních sítí a připojování opravdu velkých zákazníků. Druhá koncepce využívá principu komunikace jednoho centrálního bodu s více klientskými body (neboli point-to-multipoint), tuto technologie budeme pracovně nazývat WLL (Wireless Local Loop) či prostě „bezdrát“. Nejčastěji se používá přímo k připojení jednotlivých zákazníků. Pokud se hovoří o „bezdrátovém Internetu“, je v drtivé většině případů myšlen právě tento způsob připojení, který svým významem z pohledů zákazníků zcela zastínil ostatní bezdrátové technologie.

Všechna vysokorychlostní bezdrátová zařízení využívají pro přenos vysokých frekvencí v řádu gigahertzů. Signál takové frekvence má některé nepříjemné vlastnosti. Pro bezdrátové přenosy dat je nejdůležitější, že signál takovéto délky se již prakticky neodráží a pro jeho šíření je tedy nutná přímá viditelnost mezi oběma body. Trasa tudíž nesmí být narušena žádnou překážkou, včetně např. větví stromů. Dočasnou překážkou, která však nemá na přenos výraznější dopad, je např. průlet ptáka přenosovou trasou. Problémy však mohou nastat v případě velmi silných dešťových a sněhových srážek či naopak v případě velmi vysokých venkovních teplot. To však nastává pouze ve velmi výjimečných případech. Významné nebezpečí skýtají také velmi silné vichřice, které mohou poškodit, shodit či změnit směr antén.

Kmitočtová pásma lze v zásadě rozdělit na licenční a bezlicenční. Zatímco používání bezdrátových zařízení v licenčních pásmech podléhá registraci a poplatkům, bezlicenční pásma jsou při dodržení požadavků na maximální výkon zařízení zcela volně k použití. Zatímco v licenčních pásmech lze bez problémů řešit veškeré problémy s rušením a další vlivy cizích zařízení, které by s ohledem na přidělování frekvencí při jejich správném užití neměly ani nastat, v bezlicenčních pásmech situace zdaleka tak jednoduchá není. V případě, že se navzájem ruší zařízení různých subjektů, by měl být problém vyřešen ve prospěch prvního provozovatele. Z toho vyplývá, že pokud jednou zprovozníte bezdrátový spoj, už by se nemělo stát, že od jisté doby přestane fungovat z důvodu rušení jiným zařízením. Realita je však poněkud jiná, částečně také z důvodu problematického prokazování uvedených skutečností.

Při plánování bezdrátového připojení k Internetu je také nutno počítat s umístěním antén pro tuto jednotku. Pokud tedy připojujeme objekt, který není v našem vlastnictví, je nutné zajistit si potřebná povolení majitele objektu. Instalace je navíc často spojena s menšími zásahy do stavby, které jsou spojeny jednak s připevňováním anténových systémů a pak s vedením potřebných datových kabelů.

Relevantní články

WLL

Nejrozšířenějším způsobem bezdrátového přístupu k Internetu jsou vedle vzkvétajících mobilních komunikací nepochybně technologie pro komunikaci point-to-multipoint (dále jen bezdrát). Oproti dvoubodovým pojítkům mají pro poskytovatele Internetu neocenitelnou výhodu – nevyžadují při připojení každého nového zákazníka instalaci zvláštního bezdrátového zařízení také na straně provozovatele. Nové bezdrátové zařízení je nutno instalovat pouze u zákazníka. Pokrytí oblasti signálem poskytovatele Internetu z jednoho místa je umožněno všesměrovými anténami. Ty dokážou zajistit oblast do vzdálenosti několika kilometrů – pokud je pochopitelně splněna podmínka přímé viditelnosti.

Bezdráty jsou nejčastěji provozovány ve veřejném bezlicenčním pásmu 2,4 GHz, které však přináší především v lukrativních oblastech, kde služby bezdrátového přístupu nabízí hned několik poskytovatelů Internetu, řadu problémů spojených s rušením signálu jednotlivými společnostmi navzájem. Vzhledem k všesměrovému šíření je to v tomto případě výrazně větší problém než u dvoubodových pojítek. Někdy bývají také velmi necitelně obsazovány výškové budovy, na kterých jsou instalována zařízení několika poskytovatelů Internetu i dalších společností, která se nejen navzájem ruší, ale přímo si stíní svými anténami. Kromě bezlicenčního pásma jsou však bezdráty provozovány také v licenčních pásmech 3,5 a 26 či 28 GHz. Zvláště přístup na frekvenci 26 respektive 28 GHz se vyznačuje vysokou kvalitou, která je však vyvážena poněkud vyšší cenou potřebných zařízení.

Před instalací samotné bezdrátové jednotky je nutno ověřit, zda je možno zákazníka připojit k existující bezdrátové síti, tedy zda je v jejím dosahu. To se dá pochopitelně předpokládat např. podle adresy budoucího uživatele, ale jediný smysluplný výrok může dát až přeměření přímo u něj. Tento úkon provádí někteří poskytovatelé zdarma, jiní za poplatek, který je zpravidla vrácen v případě objednání služeb bezdrátového připojení k Internetu od daného poskytovatele Internetu.

Naprostá většina bezdrátů pracuje na frekvenci 2,4 GHz, eventuálně 3,5 GHz. V těchto pásmech existují dvě základní technologie přenosu dat, a to FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum) a DSSS (Direct Sequence Spread Spectrum). Technologie FHSS využívá takzvaných frekvenčních skoků, data jsou tedy přenášena na frekvencích, které jsou pseudonáhodně měněny. Výhodou této metody je fakt, že pokud je některá s frekvencí rušena, dojde k přenosu dat na jiné. Naproti tomu novější technologie DSSS využívá současného přenosu dat pomocí širokého spektra frekvencí v oblasti jistého frekvenčního rozsahu. To šetří čas, protože nedochází k žádným přeskokům, pokud však dojde k rušení spektra určeného pro přenos dat, přestává technologie zcela pracovat.

Přenosová rychlost zařízení používajících FHSS je maximálně 3 Mbit/s, u DSSS pak 11 Mbit/s. Skutečná využitelná přenosová rychlost je pochopitelné nižší, a to přibližně 2 Mbit/s, respektive 6 Mbit/s. Navíc je nutno si uvědomit, že tato rychlost je sdílena všemi uživateli v dané lokalitě, respektive všemi uživateli, kteří komunikují se stejným přístupovým bodem, respektive na stejné frekvenci.

Problémem bezdrátových spojů byla vzájemná nekompatibilita jednotlivých řešení různých firem. Proto organizace WECA dnes WiFi Alliance vytvořila označení WiFi, které signalizuje vzájemnou kompatibilitu jednotlivých zařízení. WiFi je založeno na standardu 802.11b, který používá DSSS v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz a má vnitřní přenosovou rychlost 11 Mbit/s. Řešení WiFi se stala velmi populárním způsobem připojení k Internetu právě díky zaručené kompatilibilitě jednotlivých řešení. Vznikl také nový standard 802.11a pracující v pásmu 5 GHz s vnitřní přenosovou rychlostí 54 Mbit/s. Zrychlení je dosaženo díky modulační metodě OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplex). Tento standard, který je také označován jako WiFi, však není kompatibilní s původním řešením. To naopak nabízí standard 802.11g, který pracuje v pásmu 2,4 GHz a díky OFDM dosahuje přenosové rychlosti až 54 Mbit/s, respektive kolem 30 Mbit/s skutečné propustnosti. Zároveň jsou zařízení podporující standard 802.11g schopna současně komunikovat i se zařízením standardu 802.11b (WiFi), přenosová rychlost je však pochopitelně v tomto případě nižší.

Kromě zavedených firem nabízí zařízení pro WiFi také řada menších či neznačkových výrobců. Díky vysoké poptávce po těchto zařízeních je jejich cena navíc velmi nízká, často bývá WiFi již přímo implementováno v přenosných počítačích. Jiná bezdrátová zařízení jsou s ohledem na nižší popularitu nákladnější. Pro připojení celé počítačové sítě je navíc pochopitelně nutný router či počítač poskytující stejné služby. Vše si může uživatel buď obstarat sám, nebo potřebná zařízení dodá poskytovatel. Ten je může uživateli prodat nebo pouze pronajmout.

S rozšířením WiFi se poněkud změnil pohled na bezdrátové připojení. Kromě klasických ISP se totiž objevila řada dalších způsobů připojení. Existují především různé komunitní neziskové sítě, z nichž některé se mohou velikostí sítě směle měřit s ISP, jiné jsou pouze sousedskou záležitostí. Připojení je také nabízeno v řadě veřejných, či naopak privátních lokalit. Jsou to např. hotely, centra měst, letiště, nádraží čí univerzity. Služby bezdrátového přístupu bývají nabízeny v nepočítané, počítanésdílené variantě. Z principu věci je přenosové pásmo vždy sdíleno všemi uživateli v dané oblasti, sdílená varianta zde znamená, že je sdílena i příslušná část IP konektivity.

Relevantní články

Relevantní odkazy

Dvoubodová pojítka

Spíše než pro samotný přístup k Internetu bývají dvoubodová pojítka používána poskytovateli Internetu k budování vlastních páteřních sítí. Nejvýznamnější nasazení pojítek, pokud jde o připojení k Internetu, tak patrně leží na alternativních operátorech, kteří je využívají k budování svých – mezi poskytovateli Internetu i zákazníky velmi populárních – pronajatých datových okruhů. Toto užití je vzhledem k minimálním prakticky pozorovatelným rozdílům mezi kabelovým vedením a bezdrátovými pojítky velice výhodné, protože alternativní operátoři nemusí v dané lokalitě budovat vlastní nákladná kabelová vedení.

Bezdrátová pojítka jsou provozována v licenčních i bezlicenčních pásmech. Praktický rozdíl je však u těchto spojů minimální, protože i v bezlicenčním pásmu je díky použití výhradně směrových antén problematické bezdrátový spoj rušit. Pojítka v licenčních pásmech pak mívají parametry spolehlivosti prakticky shodné s kabelovým vedením. Výrazným nebezpečím jsou pouze rozmary počasí a cílené rušení.

V závislosti na použité frekvenci se pohybuje přenosová rychlost a vzdálenost, na kterou lze spoj použít. Vzhledem k rozdílným výkonům jednotlivých systémů nemusí plně platit pravidlo, že čím větší přenosová frekvence, tím menší dosah. Vždy však platí, že se vzrůstající vzdáleností se snižuje přenosová rychlost, proto bývají u každého zařízení uváděny obě hodnoty současně, tedy do jaké vzdálenosti lze dosáhnout kýžené rychlosti. Maximální dosah se pohybuje v desítkách kilometrů, přenosová rychlost pak v desítkách i více Mb/s.

Nákup potřebných zařízení můžeme pochopitelně provést sami, při jejich instalaci se však bez služeb specializovaných firem neobejdeme. Vyplatí se však svěřit celou stavbu spoje do rukou odborníkům, kteří podle požadavků (vzdálenost a přenosová rychlost) vyberou nejvhodnější řešení. Vzhledem k poměrně vysoké ceně bezdrátových pojítek se to bezpochyby vyplatí. Nasazení bezdrátových pojítek pro připojení k Internetu je však vhodné pouze při připojení velmi vysokými rychlostmi (v řadu Mb/s) nebo na velké vzdálenosti.

Pro samotné připojení k Internetu prostřednictvím bezdrátových pojítek platí prakticky totožné informace jako u běžných pronajatých datových okruhů. Dostupné jsou zpravidla v nepočítané, ale mohou být nabízeny i počítané variantě. Připojení k Internetu prostřednictvím mikrovlnných pojítek většina poskytovatelů Internetu standardně nenabízí, a jeho realizace a podmínky proto závisí na konkrétním jednání. Je to dáno také tím, že je nutno umístit nové bezdrátové zařízení i u samotného poskytovatele Internetu, respektive v některém z jeho přístupových bodů.

Databáze hotspotů WiFi – největší databáze přístupových bodů WiFi umožňuje snadné a přehledné vyhledávání hotspotů v celé České republice.