Hlavní navigace

ISDN

Telekomunikace jsou zde již téměř půldruhého století, a od dob památného Bellova vynálezu umožňujícího přenos zvuku po elektrickém vedení je pro ně hlavním symbolem stále jeden a ten samý přístroj – telefon. Celosvětová telefonní síť vznikající v průběhu dalšího téměř století se po té hlavní stránce, tedy způsobu přenosu, příliš nezměnila. Stále bylo možno přenášet pouze hlas. V posledních desetiletích však vzrůstající význam počítačů a jejich propojování donutil odborníky přemýšlet o tom, jak začít budovat sítě schopné přenášet zcela jiný typ informací, založených na jedničkách a nulách. Navíc se objevila možnost přenášet zvuk v digitální podobě, což umožnilo pro přenos dat i hlasu využít jedinou síť.

Konkrétním výsledkem těchto snah se stal v roce 1984 standard ISDN (Integrated Services Digital Network, tedy digitální telekomunikační síť s integrovanými službami). Jak již z názvu vyplývá, nabídla tato služba široké spektrum služeb od klasické hlasové komunikace přes přenos dat až k videokonferencím. Jenže přes počáteční optimismus přišlo poměrně rychlé vystřízlivění, celý standard se prosazoval podstatně pomaleji, než jeho tvůrci předpokládali. Čas utíkal a doba, která uplynula od vzniku služby do jejího skutečného nasazení, zcela změnila pohled na komunikace jako takové. ISDN bylo v mnoha směrech překonanou technologií, a nově vznikající Internet, požadující výrazně rychlejší datové přenosy, než je ISDN schopno nabídnout, ukazoval tyto nedostatky v jejich plné nahotě. Celý poměrně složitý proces prosazovaní ISDN umožnil také celé skupině škarohlídů vykládat samotnou zkratku jako např. „I Sure Don't Need it“ (opravdu to nepotřebuji).

Byl to pak vedle videokonferencí právě obrovský boom Internetu, který paradoxně umožnil masivní nástup ISDN do praxe. Začalo se totiž kriticky nedostávat rychlých přístupových tras, a tak uživatelé vzali zavděk i malým zrychlením, které ISDN přináší.

Náměty a připomínky můžete posílat na adresu redakce@lupa.cz.

Obsah