Aby se vůbec mohlo začít s přechodem na digitální televizní vysílání, musel stát vyřešit otázku, jak provozovatele analogových televizních stanic přesvědčit, aby se dobrovolně a předčasně vzdali kmitočtů, na nichž vysílají. Bez nich by totiž nebylo možné složit sítě pro digitální vysílání. Digitalizace tedy výrazným způsobem ovlivnila českou mediální legislativu.
Vedle základních zákonů, podle kterých se řídí provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání, ale také operátoři vysílacích sítí, bylo třeba připravit i konkrétní plán digitalizace: kdy se budou vypínat analogové vysílače a zapínat digitální. Pro tento účel vypracoval Český telekomunikační úřad takzvaný Technický plán přechodu ze zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání. Jde o nejzákladnější dokument české digitalizace, který vyšel jako vládní vyhláška v létě 2008 a postupně se k němu přidali všichni provozovatelé zemského analogového televizního vysílání.
Vedle legislativních úprav a zákonů existují ještě další dokumenty, které výrazně ovlivnily přechod na digitální televizní vysílání v České republice, byť nejsou právně nikterak závazné. Obvykle jde o různá doporučení státních orgánů, které mají v kompetenci digitalizaci, nebo vyhlášky, podle nichž se provádí měření intenzity televizního signálu a vyměřují se poplatky za využívání kmitočtů pro televizní vysílání.
Část nezávazných doporučení směřuje i přímo na diváky. Jde například o tipy, jakým způsobem upravovat společné televizní antény pro příjem digitální televize nebo souhrn základních funkcí, které by měl zvládat kvalitní digitální přijímač.
