Historie vysokorychlostního Internetu je delší, než si mnozí z nás dokážou představit. Již brzy bude mít DSL přenos za sebou dvacet let historie a vývoje. Základní model DSL spojení prošel mnoha změnami a také problematickým zaváděním do praxe. V tomto dílu tutoriálu se podíváme na vývoj ADSL ve světě a v naší domovině, řekneme si, z čeho ADSL vychází a jaké jsou různé druhy DSL přípojek.
Začátky
Počátky existence DSL jsou datovány do roku 1989, kdy se tato technologie objevila jako možnost přenosu videozáznamu. Všechno to začalo s termínem DSL, který v angličtině znamená „digital subscriber line“. Přenos pomocí ISDN mohou být považovány za typ DSL, avšak s jedním důležitým rozdílem – ISDN integruje hlasovou a datovou komunikaci na stávající telefonní síti, zatímco DSL přenáší hlas a data na oddělených sítích. O něco později se objevil vysokorychlostní HDSL. HDSL je méně citlivý na interference, vznikající ve svazcích kabelů a není používán pro jednotlivé uživatele.
Standard ISDN (Integrated Services Digital Network, tedy digitální telekomunikační síť s integrovanými službami) byl výsledkem snah rozšířit schopnosti analogových sítí o přenos dat. ISDN přišel na svět v roce 1984 a jak již z názvu vyplývá, nabídla tato služba široké spektrum služeb od klasické hlasové komunikace přes přenos dat až k videokonferencím. Jenže přes počáteční optimismus přišlo poměrně rychlé vystřízlivění, celý standard se prosazoval podstatně pomaleji, než jeho tvůrci předpokládali. Čas utíkal a doba, která uplynula od vzniku služby do jejího skutečného nasazení, zcela změnila pohled na komunikace jako takové. ISDN bylo v mnoha směrech překonanou technologií, a nově vznikající Internet, požadující výrazně rychlejší datové přenosy, než je ISDN schopno nabídnout, ukazoval tyto nedostatky v jejich plné nahotě.
Pro přenos zde narozdíl od analogové (klasické telefonní) linky slouží digitální kanály. Jsou to tzv. B kanály (jako bearer, nosič) s přenosovou rychlostí 64 kbit/s. Právě po těchto B kanálech je uskutečňován veškerý přenos, ať již telefonujete, nebo jste připojeni k Internetu. Další důležitou vlastností je, že vždy je využit celý B kanál – pokud se tedy např. připojíte k Internetu, bude mít vaše připojení rychlost právě 64 kbit/s, nikdy méně ani více (toho lze dosáhnout až spojováním jednotlivých B kanálů).
Více informací o technickém pozadí fungování ISDN najdete v článcích Od starého dobrého telefonu až k ADSL – III a Od starého dobrého telefonu až k ADSL – II.
Další vývoj
V devadesátých letech začaly technologii ADSL používat společnosti, které vyvíjely produkty pro technologii video-on-demand (VOD), o které se tehdy předpokládalo, že se velmi rychle dostane do popředí zájmu veřejnosti. Tyto naděje se ale dodnes nenaplnily. Nastal prudký rozmach Internetu a technologie ADSL se ukázala být ideální pro rostoucí nároky na rychlé surfování po webových dálavách. Rychlost přenosu se přitom vyšplhala až k 8 Mbit/s, i když v reálné situaci bývá v závislosti na řadě faktorů často výrazně menší.
Na Internetu se často setkáte s mnoha názvy pro DSL přípojky, pojďme si proto hned na začátku tutoriálu objasnit tyto zkratky.
xDSL – Zkratka, kterou se označují všechny DSL přípojky obecně. Místo písmena „x“ tak lze dosadit písmena A, V, RA, S apod. Jde tedy o skupinu vysokorychlostních přípojek na bázi DSL.
DSL – Výraz vychází jak jinak než z angličtiny a znamená „digital subscriber line“, a pro lepší zmatení pak termín „line“ neznamená telefonní linku, ale modemovou specifikaci pro ISDN.
ADSL – Neboli asymetrické DSL. ADSL je v současné době nejčastěji využívaný typ DSL. Vyznačuje se asymetrickým připojením, což znamená, že rychlost dat směřujících k uživateli je vyšší než rychlost dat od uživatele směrem do Internetu. Tato vlastnost naprosté většině uživatelů vyhovuje, protože odpovídá jejich běžným potřebám.
VDSL – Zkratka znamená Very high speed DSL, tedy velmi rychlé DSL. Nabízí ještě vyšší přenosové rychlosti než ADSL, avšak na kratší vzdálenosti.
RADSL – Rate-adaptive DSL aneb rychlostně přizpůsobivá DSL přípojka. RADSL upravuje svou přenosovou rychlost podle kvality kabelů (tzv. metalické vodiče), kterých využívá.
HDSL – Tato technologie přenáší data rychlostí 1,5 Mbit/s, stejnou v obou směrech (z internetu k uživateli i od uživatele na Internet). Vyžaduje však dva páry kroucené dvoulinky (twisted pair). Existuje i možnost přenosu rychlostí 2 Mbit/s, a to při použití tří párů vodičů. HDSL funguje na vzálenost do 3,5 km.
SDSL – Technologie obdobná HDSL, avšak vystačí jen s jedním párem vodičů. Přenosovou rychlost lze měnit v krocích po 64 kbit/s, a to až do 2 Mbit/s v obou směrech.
Současná nabídka poskytuje dobrý výběr
Na českém trhu nastal rozmach ADSL později než v západní Evropě. V prvopočátcích byly nabízeny varianty ADSL, které bychom patrně dnes již nenazvali přídomkem „vysokorychlostní Internet“. Šlo o různé mutace linek o rychlostech 128/64, 256/64 či 512/128 kbit/s. Postupem času se rychlost několikrát zvyšovala a minimální rychlostí ADSL u většiny poskytovatelů rychlost 2048/128 kbit/s. Tato startovací rychlost dnešního ADSL postačí bohatě na surfování, ale je s ní možné i stahovat soubory s rychlostí, o které se nám v domácnostech ještě před pár lety ani nesnilo. Za přijatelné ceny lze získat i další, vyšší nabídky připojení. Pomyslným maximem dnešní nabídky jsou rychlosti okolo 8 Mbit/s. Chcete-li rychlost vyšší, pak je nutné využít nabídku kabelových televizí nebo si zakoupit konektivitu jinde.
Tip: chcete-li si vybrat z aktuální nabídky českých ADSL poskytovatelů správný tarif právě pro vás či si jen porovnat parametry ADSL tarifů, využijte databázi ADSL připojení na Lupě. Porovnávat navíc můžete ADSL i s jinými druhy připojení (kabelový Internet, mobilní připojení i dial-up).
Rychlost připojení, a to nejen u ADSL, lze bez obtíží změřit pomocí specializovaných služeb, dostupných na Internetu. Obrázek např. ukazuje výsledek měření z populárního speedmeteru na Lupě, který kromě rychlosti umí určit i velikost HTTP odezvy, tj. dobu, po kterou trvá lince i celé přenosové trase zprostředkovat komunikaci mezi vaším počítačem a webovým serverem.
ADSL je stále oblíbenější
ADSL je skutečně velmi oblíbené připojení, snadné na instalaci a provoz. V České republice je ale s ADSL spojeno několik zásadních nešvarů. Prvním je tvrdá aplikace omezení ve stahování dat – takzvaná FUP. Jde o systém, kdy po stažení určitého balíku dat klesá rychlost do konce měsíční či jiné periody na nižší hodnotu. Tento propad je dosti drastický. Dále je ADSL spojeno s využíváním pevné telefonní linky, ať již od O2 nebo od jiné společnosti a v neposlední řadě lze ADSL vytknout nižší skutečné rychlosti, oproti rychlostem papírovým. Přes toto všechno je ADSL v městech jedním z nejpoužívanějších připojení a ani metropolitní WiFi sítě s nárůstem přípojek nijak zásadně nezahýbaly.
