V souvislosti s digitalizací a digitálním televizním a rozhlasovým vysíláním se ihned nabízí srovnání s Internetem. Ačkoli mnozí lidé chápou Internet jako nové médium, ve skutečnosti jím není – je pouze univerzálním přenosovým kanálem, který lze využít (kromě jiného) i pro přenos televizního a rozhlasového vysílání v digitální podobě. Takže i po Internetu mohou producenti obsahu šířit (vysílat) své programy, a řada z nich už toho dnes využívá.
Internet coby univerzální (a digitální) přenosový kanál však má i některé specifické vlastnosti, které jej činí nepříliš vhodným právě pro distribuci televizního a rozhlasového vysílání. Jde například o případ, kdy je kanál určený hlavně pro přenosy stylem 1:1, neboli od jednoho zdroje k jednomu příjemci. Takový přenos (označovaný také jako unicast), je typický pro klasické internetové služby (el. poštu, WWW atd.). Naproti tomu pro televizní a rozhlasové vysílání je zapotřebí tzv. multicast (vysílání 1:n, neboli od jednoho zdroje k více příjemcům současně), případně broadcast (vysílání od jednoho zdroje ke všem existujícím příjemcům). Na to ale dnešní Internet není připraven, a tak se vše musí nahrazovat unicastem (vysíláním 1:1).
Nevýhodou dnešního Internetu je dále negarantovaný charakter přenosových služeb, které nabízí. Potřebám přenosu televizního a rozhlasového vysílání vadí hlavně to, že jednotlivé části přenášených dat (datového toku
) mohou být doručovány nepravidelně, s předem neznámými časovými odstupy. To může významně degradovat kvalitu reprodukovaného obrazu a zvuku u koncového příjemce. Nemluvě již o kapacitních omezeních, které se projevují zmenšením celkového rozlišení (velikosti obrazu).
