Hlavní navigace

Legislativa, licence, standardy

Sdílet

Mnoho otázek ohledně digitálního vysílání a příliš málo odpovědí na ně.

Největším problémem digitalizace rozhlasového a televizního vysílání, alespoň v ČR, kupodivu není technická stránka věci, jako spíše stránka legislativní a licenční. Celý svět rozhlasu a televize je totiž poněkud specifický, a až dosud vyrůstal na určitých základech, vycházejících z možností analogových technologií. Tomu se pochopitelně přizpůsobilo základní rozdání karet v celém tomto světě, včetně příslušné legislativy, licenční politiky, regulátorů i rozdělení a struktury hráčů na trhu.

Nyní ale, s příchodem digitalizace, se původní (analogové) základy zásadním způsobem mění – a to pochopitelně významně otřásá celou nadstavbou, která byla na původních základech vybudována. Objevují se nové otázky, které předtím neměly vůbec smysl, ale dnes jsou zcela zásadní – přesto na ně dosud neexistuje jednoznačná odpověď. Ta se v průběhu vývoje jednání teprve hledá.

Jde třeba o otázku udělování licencí. Mají být stávající analogové licence automaticky převedeny i do digitálního vysílání? Má mít ten, kdo již má analogovou licenci, automaticky právo i na licenci digitální? A mají se vůbec licence rozlišovat na digitální a analogové, nebo jde jen o licence na vysílání jako takové, které nerozlišují mezi těmito dvěma způsoby vysílání?

A čeho se vlastně tyto licence týkají? Práva šířit určitý konkrétní obsah (program), nebo práva vysílat na určité frekvenci? Ve světě analogového vysílání, kde platilo co program, to samostatná frekvence, vycházelo jedno z druhého. Ve světě digitálního vysílání, kde se na jedné frekvenci šíří více programů (v rámci jednoho multiplexu), už jedno z druhého bezprostředně nevyplývá.

A co rozdíl mezi multiplexem, který je spíše logickou záležitostí, a sítí pozemních vysílačů, skrze které lze jednotlivé multiplexy šířit (pokud se nebudou šířit jinak, například po kabelu v kabelových sítích). Kdo má rozhodovat o složení multiplexu a kdo jej má sestavovat? Mají na to být licence? Kdo a jak rozhodne o tom, který multiplex bude šířen (vysílán) na jakých frekvencích a skrze kterou síť vysílačů?

Jak se stále markantněji ukazuje, dosavadní svět analogového vysílání (alespoň ten tuzemský) na takové otázky nebyl a stále ještě není připraven. Zmítá se v nejasnostech a sporech už o tom, jak uvedeným otázkám vůbec rozumět (o to více pak o tom, jak je řešit). Nemluvě již o ekonomických záležitostech – zda se například najde dostatek zdrojů na financování vyššího počtu programů, které bude možné vysílat. V každém případě je to na samostatné povídání (… prosím dát odkaz na článek Digitální Kocourkov).

Ještěže vyřešena a relativně stabilizována se zdá být alespoň oblast technická. Zde již delší dobu existují a využívají se standardy, řešící potřebné aspekty. Podrobněji si o tom budeme povíme v samostatném článku (prosím dát odkaz na Jak funguje DVB-T?), proto jen stručný heslovitý přehled:

  • DVB (Digital Video Broadcasting) je společné označení pro rodinu standardů, podle kterých je řešeno digitální televizní vysílání (v ČR a celé Evropě, i v některých dalších částech světa)
  • DVB-T je konkrétní standard pro pozemní televizní vysílání (tzv. terestrické)
  • DVB-S je standard pro digitální satelitní vysílání
  • DVB-C je standard pro digitální vysílání v kabelových sítích
  • DVB-H je standard pro digitální vysílání do mobilních zařízení (např. mobilních telefonů).
  • DAB je standard pro digitální rozhlasové vysílání