Hlavní navigace

Internet vs. digitální televize

Sdílet

Oč je lepší internet než digitální televize aneb i nevýhoda může být výhodou.

Ne ve všem je ale Internet horší, než klasické televizní a rozhlasové vysílání. Například absence multicastu v Internetu, a jeho náhrada unicastem, je na jedné straně nevýhodou a zdrojem významné neefektivnosti – ovšem jen potud, pokud budeme mít na mysli klasické televizní vysílání s pevným programovým schématem. Tedy vysílání stejné pro všechny příjemce, podle určitého předem daného rozvrhu (schématu, programu). Pokud ale začneme uvažovat v intencích vysílání na žádost (služeb jako je Video on Demand, alias video na žádost), pak se tato nevýhoda rázem mění ve výhodu. Umožňuje totiž dopravovat k jednotlivým uživatelům různá data, podle jejich individuálních požadavků – což digitální televize dokáže sice také, ale velmi neefektivně.

Ve srovnání s Internetem je přenosový kanál digitálního rozhlasového a televizního vysílání stále mnohem více jednoúčelový. Umožňuje sice vytvořit obecný datový kanál, skrze který bude možné dopravovat k příjemcům obecně jakákoli digitální data, navíc garantovaným způsobem – ale tato data budou pro všechny uživatele stejná.

Stále totiž půjde o přenosový kanál charakteru broadcastu, který dopravuje stejný obsah (data) ke všem příjemcům současně. Využít jej k individuálním přenosům (na principu unicastu, resp. stylem 1:1, tj. vždy jen k jednomu příjemci) je možné, ale už to nebude efektivní – daný obsah bude tak jako tak distribuován ke všem potenciálním příjemcům, ale jen jeden si jej fakticky vyzvedne.

Navíc, a to je vhodné explicitně zdůraznit, bude tento datový kanál pouze jednosměrný, a tudíž bez možnosti zpětné vazby. Takže interaktivita na straně příjemce bude možná jen ve velmi omezeném rozsahu (jen tzv. lokální) – příjemce si bude moci vybírat jen z toho, co k němu již přiteklo či pravidelně přitéká. Podobně, jako si dnes uživatelé analogových TV přijímačů vybírají stránky teletextu.

Samozřejmě ale bude možné doplnění zpětného kanálu (a dosažení plné interaktivity) jinými cestami – například využitím klasického dial-upu (vytáčeného přístupu k Internetu), či ADSL, GPRS apod. Pro skutečně interaktivní služby (například pro čtení emailů, různé nákupy, chaty apod,), které předpokládají, že uživatel bude také přijímat individuální data, pak bude zmíněný kanál využíván i v opačném směru, jako dopředný kanál. Digitální televizní přijímač (resp. kombinace set-top boxu a běžné televize) se pak vlastně stane jen jakousi náhradou běžného osobního počítače.