Služby, u kterých má smysl hovořit o digitalizaci, většinou pracují s celým přenosovým řetězcem, na jehož jednom konci je producent (zdroj) obsahu, a na druhém koncový příjemce (divák, posluchač, uživatel, či jak jinak jej nazveme).
V případě rozhlasového a televizního vysílání je tento řetězec jednosměrný, s možností přenosu pouze od producenta obsahu směrem k příjemci. Současně s tím je ale tento řetězec rozvětvený
v tom smyslu, že vede od jednoho zdroje (producenta) k více příjemcům současně. Proto se také hovoří o (jednosměrné) distribuci signálu, v odborném žargonu o tzv. broadcastingu (ve smyslu: vysílání ke všem příjemcům).
Zajímavé je, že digitalizace se může týkat i jen částí uvedeného řetězce. Například producenti signálu (televizní studia) již delší dobu fungují digitálně, ale k divákům (koncovým příjemcům) je příslušný signál šířen stále analogově, skrze analogový přenosový kanál. Díky tomu pak také příjemci vystačí s klasickým (analogovým) televizním přijímačem (televizorem).
Současný trend k digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání se ale týká spíše přeměny příslušného přenosového kanálu z analogového na digitální. Právě zde se totiž přednosti digitálního způsobu fungování uplatňují nejvíce – skrze stejně široký
přenosový kanál (ve smyslu rozsahu frekvencí) je možné přenést více programů současně, navíc s přidaným obsahem (viz výše), a v lepší kvalitě.
Na druhou stranu digitalizace přenosového kanálu nutně znamená, že se musí přizpůsobit i koncový příjemce (divák, posluchač). Aby mohl přijímat digitálně šířené vysílání, musí na to mít odpovídající zařízení. Naštěstí to ale neznamená, že by musel zahodit svou stávající analogovou televizi a koupit si nový, již plně digitální televizní přijímač.
Koncovému příjemci stačí přikoupit si zařízení, označované jako tzv. set-top box. Ten již má všechny potřebné schopnosti k tomu, aby z jedné strany přijímal digitální vysílání, a z druhé strany jeho obsah předával do klasického (analogového) televizního přijímače k zobrazení. Takže set-top box je vlastně taková krabička
, která se předřadí před stávající televizi, a ta pak již dokáže přijímat i digitální televizní vysílání. Ceny takovýchto set-top boxů se dnes pohybují v řádu (několika málo) tisíců korun a neustále klesají.
Samozřejmě existuje i možnost pořídit si zcela novou televizi, která je již vybavena pro příjem digitálního televizního vysílání. Lze si ji představit jako televizi se zabudovaným set-top boxem. Obecně je označována jako iDTV (integrovaný digitální televizní přijímač).
