Analogové rozhlasové a televizní vysílání funguje tak, že na jednom frekvenčním kanále (rozsahu frekvencí) přenáší vždy jen jeden program. Digitální vysílání pak dosahuje vyšší efektivnosti tím, že na stejném rozsahu frekvencí dokáže přenášet více programů (a ještě k tomu dalších dat) současně.
Digitální vysílání to dělá tak, že jednotlivé programy nejprve zabalí
(sloučí, tzv. multiplexuje) do jednoho společného celku, do které ještě může přidávat další data (například s elektronickým programovým průvodcem či dalšími službami). Teprve výsledný celek, představující určitý souhrnný datový tok (stále digitální) a označovaný jako multiplex
, je pak skutečně vysílán, skrze síť vhodných vysílačů.
Alespoň tak tomu je u tzv. pozemního (terestrického) a satelitního vysílání, kde se obsah příslušného multiplexu (souhrnný datový tok) skutečně šíří éterem
. O digitalizaci však má smysl mluvit i v případě kabelových sítí, kde je signál šířen kabelem, a klasické vysílače zde nejsou. Podobně se o digitálním televizním vysílání hovoří i v souvislosti s mobilními sítěmi a mobilními zařízeními (mobilními telefony). Ty se již také chystají na příjem televizního a rozhlasového vysílání.
