Spor o rozdělení frekvencí mezi poskytovatele televizního vysílání skončil před soudem.
Jakmile ČTÚ vyšetřil (zkoordinoval) tři sady frekvencí pro tři zájemce o provoz sítě vysílačů, vyvstala zajímavá otázka: kdo má tyto frekvence přidělit? A společně s tím: komu?
Právě tady se objevil první zásadní rozpor: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání chtěla postupovat ještě v intencích původních pravidel pro analogové vysílání a přidělit příslušné frekvence přímo těm subjektům, které budou produkovat jednotlivé programy. Na argument, že u digitálního vysílání je všechno jinak a frekvence se týkají vysílání celých multiplexů (a nikoli jednotlivých programů), Rada oponovala tvrzením, že frekvence přidělí jako sdílené, a tedy pro více programů stejné frekvence. Tím by ale bylo rovnou dáno i to, jak budou složeny jednotlivé multiplexy, kolik v nich bude programů a kterých, i to na jakých frekvencích se budou vysílat. Otevřené by pak zůstalo snad jen to, skrze kterou síť vysílačů by se ten který multiplex vlastně vysílal. To by si, podle představ RRTV, museli vysílatelé se stejnými frekvencemi nějak dohodnout sami.
Český telekomunikační úřad byl ale jiného názoru než Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a příslušné frekvence přidělil třem zájemcům, provozujícím sítě pozemních digitálních vysílačů (společnostem České radiokomunikace, Czech Digital Group a Český Telecom). Od Rady si za to vysloužil ostrý protest, žalobu a podnět k Ústavnímu soudu. Byl to zřejmě historicky první případ, kdy se poprali dva nezávislí regulátoři, a jejich spor musí řešit soud.
