Hlavní navigace

Souhrnný datový tok, alias multiplex

Sdílet

Složení multiplexu a jeho ohebnost objemu dat i v průběhu samotného vysílání.

Souhrnný datový tok (multiplex), do kterého jsou jednotlivé programy (již v digitální podobě) následně slučovány a v rámci kterého jsou přenášeny až ke koncovému příjemci, může mít jen omezenou velikost. Ta je dána zejména šířkou frekvenčního pásma, která je pro něj vyhrazena. Nejčastěji jde o kanály o šířce 8 MHz, na kterých se dosahuje přenosové rychlosti až 24 Mbit/s. Například České radiokomunikace pracovaly v rámci experimentální vysílání DVB-T s rychlostí 22,12 Mbit/s, a společnost Czech Digital Group s rychlostí 23,42 Mbit/s. V případě užších kanálů (6 MHz) jde pouze o cca 20 Mbit/s.

To vše ale přináší významný důsledek: počet televizních a rozhlasových programů, které se vejdou do jednoho multiplexu stejně jako objem přidaných dat pro doprovodné služby a aplikace, není apriorně a pevně dán, ale je možné jej navolit. V praxi je pak konečný počet programů výsledkem konkrétní volby (toho subjektu, který sestavuje výsledný datový tok, neboli tzv. multiplex). Tato volba je vždy určitým kompromisem mezi snahou umístit do multiplexu co nejvíce obsahu a požadavky na kvalitu jednotlivých programů. Výsledný kompromis je pak ovlivněn i momentální úrovní technologií, zejména kompresních, a samozřejmě také šířkou vyhrazených frekvenčních kanálů.

Dnes se do jednoho multiplexu nejčastěji zařazují čtyři televizní programy. Například ČRa ve svém experimentálním vysílání přenášely v jednom multiplexu 5 TV programů, zatímco společnost Czech Digital Group 4 TV programy, a 3 rozhlasové programy.

Představa sestavování výsledného datového toku (multiplexu)

Subjekty, které rozhodují o obsahu (složení) multiplexu, tak mohou volit různé strategie. Mohou například dát přednost TV programům, a minimalizovat další obsah (rozhlasové programy, datové služby a aplikace). Nebo to mohou udělat naopak, a dát více prostoru třeba datovým službám, na úkor televizních a rozhlasových programů.

Důležité také je, že souhrnný datový tok má charakter statistického multiplexu. To v praxi znamená, že prostor, vyhrazený pro jednotlivé složky (TV a R programy, data), se může měnit podle potřeby, a to i za chodu (a velmi rychle). Je například možné i to, aby jeden televizní program, který právě potřebuje přenášet nějakou detailní scénu, získal pro příslušný časový interval větší kapacitu, na úkor jiného programu, který právě nepotřebuje přenášet tolik obrazových detailů.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).