IP kamery: od lepšího dveřního kukátka po bezpečnostní systém
Široké možnosti uplatnění nabízí tzv. IP kamery. Na rozdíl od klasických webových kamer připojovaným k počítačům jde o samostatně fungující zařízení, které neslouží primárně pro internetovou komunikaci, ale jedná se o dohledové a bezpečnostní řešení. IP kamery pracují nezávisle na osobním počítači a připojují se přímo k infrastruktuře domácí počítačové sítě.
Jejím prostřednictvím pak také k Internetu, díky čemuž lze sledovat živý přímý přenos z chytré domácnosti kdekoliv na světě, kde je Internet k dispozici. Dříve IP kamery vyžadovaly z laického pohledu poměrně složitou změnu konfigurace celé počítačové sítě. Ty dnešní jsou ovšem maximálně uživatelsky přívětivé.
Základní modely slouží například rodičům, aby se z počítače v práci nebo z chytrého mobilu či tabletu mohli podívat, co právě jejich ratolesti doma dělají. Vyspělejší modely jsou však už schopné plnit i úlohu zabezpečovacího systému. Vedle modelů pro obytné místnosti existují i odolnější modely pro použití v nevytápěných prostorách nebo venkovní modely odolné vůči mrazu, sněhu, větru i dešti.
IP kamery tedy lze používat nejen v samotné domácnosti, ale třeba i nevytápěné garáži nebo na přilehlém pozemku. I ty nejlevnější modely dnes mají pohybová čidla, která umožňují zaslat varovný e-mail s krátkým videem nebo sérií fotek v příloze. Vyspělejší modely pak přidávají tepelná čidla reagující například na teplo vyzařované lidským tělem.
Nabídka akcí, které mohou pohybové a tepelné senzory iniciovat, je obecně opravdu široká. Lze například spustit zaznamenávání dění před kamerou na vloženou paměťovou kartu, úložiště v místní síti nebo vzdálené úložiště. Případně může být odeslán varovný e-mail nebo multimediální zpráva na mobilní telefon. Jako příjemce lze nastavit kteréhokoliv z členů chytré domácnosti.
IP kamery ovšem mohou též být napojené na soukromou bezpečnostní agenturu střežící daný objekt. Akce spouštěné pohybovým či tepelným senzorem též mohou případného narušitele jen náležitě polekat spuštěním hlasité sirény a rozsvícením reflektorů připojených ke kamerovému systému, případně přehráváním štěkotu rozzuřených psů.
IP kamery umí přenášet nejen obraz, ale i zvuk. Některé podporují i obousměrnou komunikaci, kdy člověk před objektivem kamery může komunikovat s její obsluhou. Proto se IP kamera hodí i jako vyspělejší forma dveřního kukátka.
V rámci chytré domácnosti lze obraz jedné i více IP kamer sledovat na obrazovce chytrého televizoru nebo prostřednictvím obslužného softwaru na osobním počítači. Vyspělejší kamerová řešení pak mají vlastní řídící jednotku, kterou lze jednoduše propojit s televizorem prostřednictvím běžného HDMI rozhraní. Řídící jednotka pak kromě sledování živého vysílání z kamer umožňuje změnu jejich nastavení nebo záznam na integrované nebo doplnitelné pevné disky.
I jednodušší a levnější řešení ovšem nabízejí široké možnosti. Řídící jednotku nahrazuje webové rozhraní dostupné jak z počítačů v místní síti tak dálkově z libovolného počítače s přístupem na Internet. Z webového rozhraní lze sledovat přenos z domácí kamery. Ty vyspělejší mají integrované motory pro pohyb vlastní silou, takže není problém s kamerou otáčet dle potřeby třeba z druhého konce planety.
Kamera také může automaticky střídat různé pozice, aby pokryla co možná největší oblast. Pokud její senzory zachytí pohyb, může se kamera natáčet za sledovanou osobou. Dražší modely umí fungovat i ve tmě, což je pro bezpečnostní řešení samozřejmě žádoucí. Tepelný senzor na rozdíl od pohybového ke spuštění poplachu nepotřebuje žádné světlo.
Aby ovšem na videu nebyla jen tma, tak si ty levnější z vyspělejších kamer umí přisvítit integrovanými diodami až na vzdálenost několika metrů. Případně mohou spustit externí reflektory poskytující lepší osvětlení sledovaného prostoru. Nejvyspělejší kamery pak přicházejí s nočním viděním.
Na svou činnost tak případného narušitele neupozorní rozsvícením žádného světla jinak nutného pro přenos a záznam videa. Přivolaná bezpečnostní agentura nebo hlídka police pak případného pachatele chytí přímo při činu. Možnosti IP kamer a na nich založených řešení jsou opravdu rozsáhlé. Nejde ani tak o to, co umí, ale co kdo požaduje a je ochoten zaplatit.
Některé systémy například namísto zásahu bezpečnostní agentury či policejní hlídky spoléhají na vyplašení případného narušitele. Nemusí k tomu použít hned sirénu, která vzbudí celou ulici, což je zejména při planých poplaších způsobených např. sousedovou kočkou poměrně nemilé a dobrým sousedským vztahům nepřidá.
Bezpečnostní řešení může simulovat činnost v domácnosti, i když není zrovna nikdo doma nebo vzhůru. Jak? Automaticky zapne osvětlení v některé z místností, televizor či začne přehrávat zvukovou sekvenci imitující běžný pohyb v domácnosti. Například případný zloděj pak získá dojem, že v tomto případě mu klidu při krádeži dopřáno nebude.
Chytrá čidla pro ochranu životů i majetku
Kromě IP kamer mohou na chytrou domácnost, její bezpečí a bezpečnost jejích obyvatel dohlížet i další vyspělé systémy nahrazující jednoduchá čidla: detektory kouře, úniku zemního plynu či nakumulování nebezpečného oxidu uhličitého. Běžné detektory nanejvýš za několik stokorun spustí pouze lokální poplach.
Ty vyspělejší ovšem umí i přivolat pomoc pro případy, kdy si už obyvatelé chytré domácnosti nemohou pomoci sami, nebo pomoc alespoň přivolat. Technologicky pokročilé detektory k přivolání pomoci využívají Internet, ale spíše mobilní síť díky vložené SIM kartě do integrovaného GSM modulu a vlastní baterii pro nouzový chod. Při požáru totiž již nemusí elektřina v domácnosti a potažmo ani připojení k Internetu fungovat.
Takže se spíše volí výše popsané řešení. Chytrý senzor může automaticky odeslat textovou zprávu na seznam nouzových kontaktů složený například z přátel či příbuzných anebo placené asistenční službě. V některých městech úlohu soukromých společností přebírají i hasičské stanice, což je ještě lepší varianta.
Chytrá čidla ovšem nenastupují jen v případech, kdy jde o život. Mohou zabránit i menší pohromě jako je vytopený sklep kvůli vzestupu zemní vody nebo vytopený byt a případně i sousedi kvůli přetékající vaně. To nejsou případy, kdy jde o život, ovšem škody na majetku také nejsou zanedbatelné.
Chytré čidlo (senzor) může na podlaze sklepa detekovat vodu a automaticky odeslat textovou zprávu na zvolené mobilní číslo, případně rovnou automaticky sepnout připravené čerpadlo. Některá čerpadla už samozřejmě funkci takového čidla mají vestavěnou, takže nejsou potřeba dvě samostatná zařízení.
Čidlo hlídající vodní hladinu ve vaně už v ceně desítek či maximálně stovek korun umí spustit alarm, ovšem třeba přes několik zavřených dveří se mu nemusí dostat náležité pozornosti. Proto přichází sice drahá, ale vyspělejší čidla, která umí prozvonit libovolné telefonní číslo, odeslat textovou zprávu nebo dokonce zavřít přívod vody, pokud je u vany vodovodní baterie s elektronickým ovládáním.
Některé opravdu vyspělé termostatické baterie automaticky mixující studenou a teplou vodu na požadovanou teplotu již mají hladinový senzor jako součást balení, případně je v nabídce výrobce alespoň jako volitelné příslušenství. Je to nejspolehlivější řešení jak předcházet vytopení vlastní domácnosti a případně sousedů v nižších patrech, protože se zcela vylučuje lidský faktor.
