Hlavní navigace

Jak (z)volit operátora

Sdílet

Volba operátora umožňuje (spíše ale „způsobuje“) oddělení paušálních plateb za existenci pevné linky (hlavní telefonní stanice) od plateb za uskutečněné hovory. Pro obě varianty je stejné to, že volající stále platí měsíční paušál (podle zvoleného cenového programu) a svou pevnou linku Českému Telecomu, zatímco za hovory uskutečněné přes jiného operátora (skrze volbu operátora) platí přímo tomuto operátorovi. Dostává tedy dva různé účty, a to i v případě, kdy všechny své hovory vede přes jiného operátora a hlasových služeb Českého Telecomu vůbec nevyužívá.

Pro volající, kteří chtějí důsledně využívat volbu operátora a co nejvíce svých hovorů vést přes jiné operátory než je Český Telecom, je podstatné, kolik zaplatí Českému Telecomu za pouhou existenci své pevné linky (hlavní telefonní stanice). To je dáno cenovým programem, který si daný zákazník zvolí u Českého Telecomu, a to jeho fixní složkou (měsíčním paušálem). Důležité přitom je, že cenový program Českého Telecomu s nejnižším měsíčním paušálem, Home Mini, má volbu operátora zakázánu a nelze jej tedy použít pro volání přes jiné operátory. Někteří operátoři nezřizují volbu operátora ani majitelům programu Home Special (který je určen pro postižené).

Dalším faktorem, který výrazně ovlivňuje využití volby operátora, je existence volných kreditů v cenových programech (tarifech) Českého Telecomu. Jejich zahrnutí přímo do fixní složky (měsíčního paušálu) fakticky znamená, že si zákazník předplatí určitý objem služeb Českého Telecomu, které může či nemusí následně čerpat. Pokud by pak zákazník skutečně vedl všechny své hovory přes jiného operátora, tyto již zaplacené služby by nevyužil a naopak si by si je znovu objednal (a zaplatil) u toho operátora, kterého si sám vybral. To pochopitelně ovlivňuje chování zákazníků, v neprospěch využití volby operátora.

Způsob zpoplatnění, kdy uživatel platí Českému Telecomu za existenci své linky a zvolenému operátorovi za uskutečněné hovory, má ještě jeden významný důsledek. Dříve než koncový zákazník začne volbu operátora využívat, musí nejprve uzavřít smlouvu (smluvní vztah) s tím operátorem, kterého si zvolil – mj. i proto, aby operátor věděl, jakým způsobem mu naúčtovat provolané hovory. Teprve pak může zákazník uskutečňovat své hovory přes tohoto operátora.

Pro variantu CS (individuální volba operátora) přitom připadá v úvahu to, aby uživatel uzavřel smlouvu s různými operátory a jejich služeb využíval souběžně, podle toho co je pro něj momentálně nejvýhodnější (například hovory do jedné destinace vedl přes operátora A, do jiné destinace přes operátora B atd.). Pro variantu CPS (trvalá předvolba) připadá v úvahu již jen jeden operátor (protože na telefonní ústředně dochází k trvalému přesměrování všech hovorů do sítě tohoto operátora). Stále však připadá v úvahu souběžné využití varianty CS (individuální volba) i CPS, a tedy možnost využití nabídek dalších operátorů.

Co nepatří do volby operátora?

Možnost využití varianty CS (i při existující trvalé předvolbě, tedy variantě CPS) dává zákazníkům možnost vyčerpat volné kredity, které mají v rámci svých cenových programů u Českého Telecomu. K tomu je nutné, aby před konkrétními hovory vytočili prefix 1022, patřící Českému Telecomu.

Existují však i takové druhy hovorů, které jsou z volby operátora „vyjmuty“ a nelze je vést přes jiného operátora (ani přes variantu CS, ani při variantě CPS). Jde zejména o volání na tísňové linky, na různé informační linky a operátorské služby apod. Obecně jde o volání na negeografická čísla (začínající na 1, 6, 7, 8 nebo 9), s výjimkou vytáčeného připojení k Internetu (čísla s prefixem 971).