Bez zabíhání do podrobností si můžeme vše představit podle následujícího obrázku.
Nahoře je z tohoto pohledu tzv. head-end, se kterým se lze setkat například i u systémů kabelové televize. V tomto bodě provozovatel „nabírá“ potřebné vnější vstupy, což jsou zejména jednotlivé televizní (a rozhlasové) programy) a připravuje je pro šíření ve své síti. Způsobů, jakým je příslušný signál získáván, může být více (včetně satelitu, zemského vysílání a tak dále) a z našeho pohledu to není podstatné.
Pro nás je podstatné spíše to, že teoreticky by už z head-endu mohly vycházet individuální datové proudy (individuální streamy), vedoucí vždy k jednomu koncovému příjemci a přinášející uživatelem aktuálně navolený program. Jenže v praxi tomu tak není a to z jednoho významného důvodu: velký počet takovýchto individuálních streamů by představoval neúnosně velkou zátěž pro páteřní sítě poskytovatele. Proto to funguje jinak.
Z head-endu ještě nevychází N individuálních streamů (kde N je počet aktuálních diváků), ale podstatně menší počet kolektivních streamů, z nichž každý nese jeden konkrétní program. Počet těchto streamů je pak dán počtem programů v nabídce či nabídkách (včetně těch různě rozšířených), je nezávislý na počtu právě aktivních příjemců (diváků, abonentů) a představuje tedy mnohem snesitelnější zátěž pro páteřní sítě.
K nezbytnému rozvětvení k jednotlivým příjemcům pak dochází co možná nejpozději, resp. nejníže (ve smyslu předchozího obrázku) či nejblíže k divákovi (z geografického hlediska). Z pohledu zátěže nejlépe tam, kde sdílená páteř přechází do přístupové sítě, která už má vyhrazený charakter. Tedy v případě IPTV nad ADSL v místě, kde jsou umístěny jednotlivé DSLAMy: z jedné strany připojené ke sdílené páteřní síti a z druhé strany napojené na místní smyčky. Případně někde těsně před (nad) DSLAMy.
Multicast
Potřeba rozvětvit jeden přicházející stream do určitého počtu (individuálních) streamů je přesně tím, co se v počítačových sítích řeší prostřednictvím tzv. multicastu. A tak se multicast používá i zde, v prostředí IPTV. Funguje to tak, že každý jednotlivý program představuje jednu multicastovou skupinu a konkrétní uživatelé (příjemci) jsou členy vždy jedné z dostupných multicastových skupin. Podle toho je pak do jejich ADSL přípojky směrován příslušný obsah.
Přepnutí mezi programy pak vyžaduje přechod z jedné multicastové skupiny do jiné skupiny, resp. odhlášení se ze stávající skupiny a přihlášení se do nové skupiny. A právě to jsou operace, jejichž realizace určitou dobu trvají a jsou zdrojem příslušného zpoždění při přepínání kanálů.
Páteřní síť provozovatele tedy musí být vybavena dostatečnou inteligencí i na svých okrajích (u DSLAMů), aby zde potřebný multicasting zvládala. Stejně tak, pokud by provozovatel chtěl své služby nějak individualizovat (třeba vkládat do programů individuálně přizpůsobené reklamy), musel by to dělat také zde.
