Tvařte se jako kabelovky
Důvod je nasnadě. Do škatulky převzatého vysílání, pod které technologicky spadá rovněž IPTV (jeho operátoři šíří televizní programy provozované jinými společnostmi), legislativně patří pouze vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů, družice či mikrovlnného systému MMDS. Pokud by vysílací rada IPTV regulačně nepodchytila, nemohla by vůči jeho provozovatelům uplatňovat zákonná omezení, jako například povinnost nechat si schválit (registrovat) všechny přenášené programy, jakoukoli úpravu programové nabídky či postihy za porušení zákona. Na druhou stranu se nabízí otázka, zda existují prostředky, jak provozovatele IPTV donutit k tomu, aby se dobrovolně prohlásili za kabelové operátory. Fakticky žádná taková páka neexistuje. Proto také ne všechny společnosti, které v tuzemsku nabízejí IPTV, podlehly nátlaku RRTV, aby se staly součástí tohoto legislativního veletoče.
Regulovat internet, nebo ne?
Pokud by se některá společnost dobrovolně přihlásila jako kabelový operátor, mohla by přes internetový protokol šířit pouze televizní stanice s platnou vysílací licencí (ať už by byla vydaná v České republice nebo v zahraničí). Např. společnost Mattes AD – 802.cz (člen skupiny RIO Media) nabízí přenosy z klubu Stoun a fungují jako skutečný televizní program, jenž vysílá v určitý čas stejný program pro všechny odběratele služby 802.tv, a nedá se tedy považovat za produkt typu domácí videopůjčovna, na který se podmínka vlastnit vysílací licenci nevztahuje. „Neregistrací“ se Mattes AD dosal na stejnou úroveň jako televizní vysílání přes veřejnou internetovou síť, které také není nijak regulované (a podle digitální novely vysílacího zákona ani nebude). Záleží tedy čistě na provozovateli služby, jaké televizní programy (třeba i bez vydané licence) do svého produktu zahrne.
Takto „neregulovaný“ provozovatel IPTV také nepodléhá dalším zákonným limitům. Televizní stanice šířené přes IPTV, jehož operátor se nevydává za kabelovou společnost, například nemusí splňovat zákonné limity pro reklamu, nemluvě o omezení vysílání televizních programů, jež by mohly ohrozit psychický a morální vývoj dětí a mladistvých. Vypuštění „internetového vysílání“ z výčtu způsobů šíření televizního signálu v novele vysílacího zákona mělo ale docela jiný důvod. Zákonodárci chtěli předejít situaci, kdy by veřejnoprávní televize požadovala placení koncesionářského poplatku za každý počítač v soukromé firmě, aniž by musel mít zabudovaný televizní tuner. Proto je v zákonu formulace, že „za televizní a rozhlasové vysílání se nepovažuje vysílání prostřednictvím dálkového přístupu (Internetu)“.
Uzavřená a otevřená síť
Díky této jednoduché větě se regulaci vyhnulo nejen vysílání přes veřejnou internetovou síť (na webu už nyní existují desítky českých rádií, která nikdy nezískala licenci od RRTV a přesto vysílají. Vznikají i první volně šířené internetové televize, byť často nevysílají živě v reálném čase a jde spíš o jednotlivé zpravodajské příspěvky), ale také IPTV. Televize přes internetový protokol přitom není totéž co „internetové vysílání“. Využívá sice stejný distribuční kanál jako vysokorychlostní připojení k internetu přes ADSL nebo optické vlákno, přístup k ní ale mají pouze předplatitelé. Jde tedy o uzavřenou síť, stejně jako u kabelové televize (pokud se do ní někdo nenabourá – i tak je ale podmínkou, že dotyčný musí být v místě, kde vede příslušný kabel). Odtud také pramení snaha RRTV regulovat provozovatele IPTV stejně jako kabelové operátory.
Zdá se, že koncového uživatele nemusí otázka regulace či neregulace IPTV zajímat. Chyba lávky. Co například takové lokální televizní stanice nebo sdílená videa (v reálném čase) šířená přes tuto vysílací platformu? Podobně jako u kabelových operátorů by i v případě „regulovaného“ poskytovatele IPTV museli provozovatelé takových televizních stanic žádat RRTV o vysílací licenci. Nešlo by jen o televizi Stoun stejnojmenného frýdecko-místeckého hudebního klubu, ale i o řadu místních infokanálů a komunitních televizí. Jakou variantu by asi zvolili jejich provozovatelé, kdyby si mohli vybrat mezi vysíláním bez jakýchkoli omezení nebo nutností žádat o vysílací licenci, placením správního poplatku a povinností dodržovat licenční podmínky a vysílací zákon?
